Srpen 2018

Náš závodník

30. srpna 2018 v 19:54 Střípky ze života
Náš 11měsíční Tobík se včera šťastně vrátil z 3týdenního putování po Makedonii a Řecku :-). Moc se mu tam líbilo a rozdával prý úsměvy do všech stran. A ani teď nazahálí, už má nové plány, trénuje údajně na Velkou cenu.. :-)


Jsem lovec?

28. srpna 2018 v 21:07 Téma týdne
Jsem lovec?
Ne.Nejsem totiž borec.
Navíc jsem i sobec
ví to celá obec.

Nejsem ani kanec
nebaví mě tanec.
Umím říct jen zdarec
to je pěknej mazec.

Není se mnou pokec
nic neříká mně rokec
nechci být ani otec
tož hlídám si poklopec.

Naději však mám
lovkyním šanci dám..
Mám se já,to mám
joj,přec nebudu sám!

A tak zazvonil zvonec
těším se na šťastný konec..

Váha stresu

27. srpna 2018 v 21:15 Bude nám líp
Následující úvaha není z mé hlavy, poslala mně ji kamarádka a možná se již někdy dostala i k vám. Po přečtení se mně ale tak moc zalíbila a byla jsem její pravdivostí tak překvapená, že jsem se rozhodla se o ni podělit do všech stran :-)..

Psycholožka se procházela po místnosti, zatímco publiku přednášela o zvládání stresu. Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá: "Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?" Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí, že sklenice váží. Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla: "Na skutečné hmotnosti nezáleží. Záleží na tom, jak dlouho sklenici držím. Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná. Každopádně, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá." Pak pokračovala: "Stres a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní - neschopní cokoli udělat." Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. Každý večer, co nejdříve to půjde, odhoďte všechna svá břemena. Netahejte je s sebou celý večer až do nočního spánku. Nezapomeňte svou sklenici včas odložit! KRÁSNÝ DEN!

Komu dát místo v srdci?

4. srpna 2018 v 0:00 Téma týdne
Komu dát místo v srdci? No ano, otázka je minimálně na zamyšlenou.. Srdíčko máme všichni zhruba stejně velké. Ale přesto se tam jednomu vejde pouze jeden návštěvník, zatímco druhému jich tudy prosviští celá armáda (a to nemluvě o mazlíčcích zvířecích). Čím to asi je?
Představuji si to asi nějak takhle. Někde vlevo jsou umístěny pro hosty vchodová dvířka. Někteří projdou úzkou předsíňkou, chvilku se ohřejí a po nějaké době opustí naše srdíčko východem vpravo. Zjednodušeně řečeno. Jsou ale i tací, kterým chodbička nestačí a časem povýší do další místnosti, můžeme ji nazvat kuchyně. Tady se vaří a peče tak dlouho, dokud se někdo něčím nepřiotráví (nemusí to být zrovna zkažené jídlo) a pak dobrovolně (nebo i nedobrovolně) jednoho krásného dne odchází také.
Existují ale i ti nejúspěšnější šťastlivci, kteří dostali privilegium vybudovat si svoje hnízdečko a umístit si všechno potřebné k přežití až do pokojů, do pomyslného obýváku. A když je nám spolu moc dobře, tak je pustíme i do naší útulné srdíčkové ložnice a tady je nám taky opravdu pěkně.
Sem tam se ale může stát, že soužití někoho z nás omrzí a na řadu přijdou opět dveře vpravo. Ale to k životu patří. Někteří z těch, kteří jsou již venku, si pravé dveře pletou s levými a myslí si, že se jen tak vrátí. Zde záleží na nás, jestli máme dveře zvenku opatřeny přátelskou klikou nebo naopak zabezpečeny nemilosrdnou koulí. Kolik jsme schopni odpouštět a jak moc si chceme pamatovat. Nebo jestli stačilo a chceme být jen sami se sebou. Všechny varianty se berou a jsou přípustné. Ať je to, jak je to, neměli bychom ale zapomínat, že srdíčko máme jen jedno a potřebujeme ho celý život. Proto se ho snažme šetřit, je složité, ale i jedinečné zároveň.