Červenec 2018

Náš malý cestovatel

31. července 2018 v 18:39 Střípky ze života
Tak náš již 10 měsíční Tobík má už svůj pas, protože příští týden jedou do Makedonie navštívit svého pradědu a ostatní, nejen příbuzné, milé lidičky. No uznejte, mohl by z fleku dělat manekýna, že? :-) :-).


Kde se stala chyba?

26. července 2018 v 23:05 Téma týdne
Dnes jsem přisla domů o něco později než obvykle. Už kolikátý den se těším, že si přečtu časopis, který mně chodí každé pondělí do schránky. Jsem hrozná, mám u postele již čtyři neotevřené výtisky s tím, že si lehnu večer před spaním do postele, rozsvítím si lampičku a ... během dvou minut usnu. Tak dnes to bude jinak, dušuju se. Žádné až večer, tentokrát pěkně odpoledne, maximálně NAVEČER se vrhnu na časák a vychutnám si ho. Jo, jen dám prádlo do pračky a pak už nic fakt dělat nebudu. Během chvilky se koupelnou opravdu rozezněl povědomý zvuk. Něco bych si ke čtení zezobla, kouknu do ledničky a jejda - mrkne na mě květák, kterému již několikátý den slibuju, že z něj připravím salát. No jasně, ten je v mžiku hotový, ale miluju ho s dipem, který bez jogurtu nezvládnu. Ale přece obchod mám za rohem, přesvědčuju se, když beru tašku a valím pro něj, dokonce i fronta se mně zdála kratší, než obvykle. No to bude zdravá dobrotka, těším se, pokrájím ještě trošku cibule, v tom mně kousek padá na zem a panenko.., tady je prachu, až teď si ho všímám. No jo,byli jsme o víkendu na vodě a zůstalo nevysáno. Chopím se vysavače, když už ho držím, ojedu rychle celý byt. Aha, napadá mě, musím vlastně sklidit ze sušáku vyprané prádlo z předešlého dne, aby bylo kam pověsit to dnešní. A jak tak tedy držím manželovy oblíbené bermudy do tenisu, bleskne mně hlavou, že mu je zrovna vyžehlím, ať mu udělám radost, protože zítra máme tenisový den. Tyhle plátěné, ať je pověsím, jak nejlépe dovedu, se bez vyžehlení opravdu nosit nedají. No přiznám se, že u jednoho kousku to nezůstalo, ale vyrušil mě telefon kamošky. Nemá teď jednoduché období, chtěla jsem ji podpořit a tak jsem hovorem s ní strávila (vlastně díky mému chytrému mobilu to vím přesně) celých 43 minut. Tak dobře a teď jsem se konečně uvelebila do křesla s tím vysněným časopisem. No jo, ale co to? Slyším, že nic neslyším, což znamená, že pračka už mezitím doprala. Vstávám a během chvilky se sušáky opět pyšní novými voňavoučkými kousky. Tak supr a teď honem, tentokrát definitivně, se skládám do křesla. S úlevou mně padne pohled na balkon na rozkvetlé voskovky v největším rozpuku. Ale co tam zas dělají ty uschlé hnědé květy, které mně kazí tu červenou nádheru? No to ne, musím je otrhat a když už jsem tam, tak balkon zrovna zametu. A pak už opravdu šup, šup do toho vysněného křesla. Cítím se výborně, jen mně trochu bolí v zádech, to asi z toho víkendového pádlování. No nediv se Yvčo, kárám se v duchu, slibovala sis, že budeš pravidelně cvičit a kde nic, tu nic. Tak si zkus aspoň pár protahovacích cviků. Když je totiž neudělám teď, odsunu je zase na zítra a to opravdu nechci. Jdu na ně, s chutí do toho, půl je hotovo. No je mně báječně, přesně tohle moje tělíčko potřebovalo. Opakovaně se sesouvám do křesla. Hm, jsem ale překvapená, že to zase nějak uteklo a vzhledem k pokročilé večerní hodině se mně bude přece jen lépe číst v posteli..
A jsem zase na začátku :-). Z časáku opět nic nebude - to je poslední myšlenka, která mně prolítne hlavou, než se ponořím do hlubokého spánku. Tady jsme se dostali k jádru pudla. Proto se ptám, kde se stala chyba? Proč člověk nepřjde z práce a nedá si oddech? Proč jsme tak naprogramovaní, že stále musíme být v pohybu, v nějaké aktivitě a nejsme schopni si odpočinout? Byli bychom nesví, měli bychom výčitky, že nám něco uteče, že něco nestihneme, že bude cosi špatně? Už jsme naučeni žít v neustálém napětí s vědomím, že nemáme nárok na chvíli "vypnout". Prožíváme život v neustálých povinnostech, jsme naučeni na jakýsi vnitřní motor, který nás popohání k čím dál vyššímu výkonu. Vtip je v tom, že jsme prošli nějakou výchovou, kde se od nás očekávaly stoprocentní výsledky. Ale teď se rozhodujeme sami, už je to na nás a přesto se chováme k sobě s přehnanou přísností. Přitom ze všech stran slyšíme, jak je odpočinek důležitý a nezbytný, že se máme naučit relaxovat. Proto povolme si uzdu, buďme na sebe hodnější a važme si sami sebe. Pěstujme a vytvořme si pro sebe lepší podmínky pro žití. Stačí maličkost. Já začnu tím,že si zítra HNED jak přijdu z práce, sednu k časopisu. A přečtu si hned všechny čtyři výtisky naráz :-).

Jestli tohle není váš případ a patříte mezi ty šťastlivce, kterých se to netýká, zasloužíte si velikou gratulaci :-).