Duben 2018

muziko

30. dubna 2018 v 23:53 Bude nám líp
Celý život si přejeme, aby nám bylo líp.Aspoň o trošku.Ono totiž na jedné straně je pravda,že nám vždy může být o něco líp (stejně tak jako hůř,že?) Paradoxně jsou o tom přesvědčeni ti,kteří se mají "hodně dobře" (na první pohled.To bych nechala na samotném posouzení každého,podle mě se jedná o výlučně subjektivní veličinu). Chtěla bych se ale zmínit o takových dvou "minivychytávkách",které uznávám,že nejsou žádným převratným objevem ani novinkou,ale mohou nám kdykoliv pomoci. A navíc bez extra vynaloženého úsilí a s minimálními náklady. Dle mého názoru jsou námi stále nedostatečně využívané a nedoceněné.
Prvním "zázrakem" je aromaterapie. Vzpomínám si, není to tak dlouho,kdy jsem nebyla zrovna moc naladěná,jak s oblibou používám - bylo mně nějak ouvej, v dušičce mně bylo smutno.Něco jsem hledala ve skříňce a náhodou jsem objevila rybičku z voňavého mýdla,kterou jsem nedávno dostala k narozeninám.Tehdy jsem nevěděla,kam si ji dám, tak jsem ji tam na chvíli šupla a nerada se přiznám,ale holt jsem na ni v tom množství dárečků zapomněla.Jsem hrozná,vím to,dodatečně se kaju. Za to mě ale teď ta nádherná vůně práskla přes nos,zasáhla všechny moje smysly a mně se ve vteřině rozzářil svět.Okamžitě se ve mně rozhostil pocit uvolnění a smíření a najednou jsem cítila,že se rozpouští i ta moje bolístka v srdíčku a konečně jsem věděla,že všechno bude zase v pořádku. Přesně tak,jak to má být.Každým mým dalším nádechem všechny dostupné buňky ožily nově získanou skvostnou náladou.Takový velký vliv vůně měla.A přitom zjevná maličkost,opět jsem si uvědomila,jak málo někdy stačí.Ano,v zimě mě každou chvilku v práci těšila na stole zapálená vonná svíčka,je pravda,že s jarem (vlastně s momentálním létem) se mně ta teplá vůně už nezdála tak aktuální.No asi začnu zas..Nebo aspoň vonné tyčinky,nebo vůně do zásuvky.Četla jsem tedy,že některé uvolňují do ovzduší cosi nekalého, ale naším způsobem života jsme stejně nasáklí vším možným a kdyby mně to mohlo na druhé straně pomoci,tak proč to nevyzkoušet,že jo?Navíc pod slovem aromaterapie se skrývá tolik pokladů,stačí se inspirovat na internetu.Jak jsem zjistila (už opakovaně),mně to aspoň pomáhá,opravdu.(Teď zrovna si šňupám rybičku :-))
A to samé v bleděmodrém platí o muzikoterapii.Potkáváme dost jedinců a nejsou to jen mladí, s okabelovanými hlavami, s různými walkmany,MP3 přehrávači s méně či více nápadnými sluchátky.Nabádá se,jestli poslouchají hudbu,možná se učí slovíčka,či se seznamují s povinnou literaturou..Ale ruku na srdce,znáte to,když zrovna začnou hrát v rádiu tu vaši oblíbenou písničku,která vás dostane do kolen a jste ochotni rázem zapomenout na celý svět.Proč toho požitku nevyužít častěji a záměrně se cíleně nepokochat. A nezkrášlit si den či běžnou činnost,při které si můžeme vylepšit náladu.Je hodně možností,které nám nabízí náš každodenní život.Stačí si to jen uvědomit a zkusit to :-).


Náš prďolka

30. dubna 2018 v 20:08
Náš prďolka Tobík má jak jinak - už 7 měsíců a my si musíme přiznat,že ho milujeme víc a víc :-). Kdy může,tak se směje,až se u toho zajíká a stále baští jak o ligu, kromě příkrmů stále ještě i maminčino mlíčko. Jakmile dostane bryndák a zahlídne lžičku s miskou,tak dopředu otevírá pusinku a nedočkavě se domáhá dalšího přídělu.No vypadá to, že se jeho favoritem mezi pohádkami stane Hrnečku vař :-).Přesto všechno je velice pohyblivý,na čtyřech nám kdykoliv kamkoliv uteče a už se začíná stavět na nožičky. Prostě každá chvilka s ním nám přináší velkou radost.. :-).Pá zase příště.

Když zavřu oči

21. dubna 2018 v 23:48 Téma týdne
Původně jsem chtěla aktuální téma týdne začít nějak takto: Zavřu oči a najednou se ocitnu na krásném zeleném ostrově uprostřed oceánu,kde stále jen svítí sluníčko a kromě šplouchání vln a chechtání divokých racků je božský klid.Nebo naopak.Vidím před sebou scénu,která se mně jednou provždy vryla do paměti a vím,že stačí jen na chvilku přivřít oči..nikdy na ni prostě nezapomenu.Je jedno,zda jsou zážitky silné díky nádhernému pocitu,či dojetí,či neopakovatelnosti,či značné dávce prožité bolesti..Ale uvědomila jsem si,že abych mohla něco upřímně napsat,musím na to pěkně od začátku.A tak jsem tedy zavřela oči..
Nejdříve jsem byla trochu překvapená,vy to určitě na rozdíl ode mě víte,ale poprvé jsem si všimla,že když zavřu oči ve dne,"vidím" jinou barvu než v noci. V noci mám za víčkama totiž černočernou tmu,ale přes den se mně jeví takový zvláštní,jakoby oranžovohnědý odstín,který navíc pod vlivem sluníčka ještě zesvětlá.To mě zaujalo, tak jsem si tu intenzitu různě zkoušela a hrála si.Po chvíli mě to přestalo bavit,otevřela jsem oči a plnými doušky nasávala škálu všech mně momentálně dostupných barev a cítila jsem se z toho rozdílu "ničeho a všeho" nadmíru spokojená.No jo a přitom jsem si to uvědomila..Ne každý má to štěstí tohle všechno vidět,jsou mezi námi tací,kteří zůstávají po celý život ve tmě.Ani si nejsem jistá,jestli vnímají černě nebo oranžovohnědě,budu se jich muset zeptat..Ale obávám se,že nejspíš hodně tmavě..
Ano,napadá mě opět jedna z dalších samozřejmostí,kterých si dostatečně nevážíme.Ale aspoň za chvilku zamyšlení to stojí,jakými malichernostmi se někdy trápíme,přitom ten nejcennější dar máme před sebou.Ovšem přesto,jak jsem se přesvědčila na příkladu mnohých,i ti,kteří jsou v určité "nevýhodě", umějí jaksepatří žít.Tento týden jsem slyšela na Frekvenci rozhovor s Jirkou Ježkem - naší cyklistickou ikonou.Svou nesmírnou vůlí,vytrvalostí a vírou překonal už jako kluk nejen sám sebe,ale i zdravé vrstevníky,kterým se on s protézou na kole nejen vyrovnal,ale je i předjížděl.Na dlouhou dobu se stal později vítězem velikých závodů..
Vím,že téma týdne nebylo určeno úplně pro tyto řádky,vrátím se na začátek.Když ty oči zavřem, nezapomeňme je i ve správný okamžik pořádně otevřít.Může nám to pomoci :-).
Hurá,hurá!Teď čtu,že Severní Korea prohlásila,že zastaví svoje jaderné testy.Že by se taky pokusila otevřít oči? :-)..