Když je mně ouvej

20. března 2018 v 21:25 |  Bude nám líp
Když je mně ouvej,snažím si pomoct,jak se dá.Ono záleží na tom,o co zrovna jde.Vesměs mě trápí něco zvenčí,ale kdybych si to k sobě tak nepřipouštěla,tak se budu cítit líp,to je jasný. Ale v průběhu času jsem si uvědomila,jaká by to byla paráda,když bych si zvládla pomoci sama,bez účasti někoho (něčeho) jiného.Pak bych ani logicky nebyla na nikom (ničem) závislá a to je snad to nejlepší,co pro sebe můžeme udělat. Navíc je to sen mnohých - vystačit si sám se sebou.A tak jsem si nastolila metodu kouzelného slovíčka.Takového,které mně v době nouze dokáže zmírnit bolest, žal, smutek a pokusí se mě vrátit zpět do rovnováhy.Mám už to vyzkoušené - opravdu to funguje.Po chvíli se začnu cítit lépe a uvolněněji..
Je potřeba si ale to záchranné slovíčko dokola opakovat, soustředit se jen na něj,myslet jen na něj a stoprocentně mu věřit.A oprostit se v myšlenkách od všeho ostatního.Můžu prozradit to "mé" slovíčko,ale každý si najde určitě to "svoje".Nějakou dobu jsem zkoušela,které by mně vyhovovalo nejvíc.Radost,štěstí,láska,naděje,život,víra..Všechna jsou krásná a vhodná.Ale to moje milované slovíčko je nakonec čistota. Když si ho totiž řeknu a představím vše,co s ním souvisí,tak vidím ten zářivý, skvostný,nevinný,uvolňující,bělostný prostor,který není ušpiněný ani na malilinkém kousíčku.Tohle jiskřící nekonečno vyplní každou skulinku v mém vědomí a vypudí všechno,co tady nemá co dělat.Do toho vakua beztíže nikoho a nic nepustím.Přitom si vychutnávám ten vítězný pocit,že ať se děje,co se děje,tak mám něco,čím si pomůžu sama a nikdo mně to nevezme.Je to jen moje.Jsem to já.Ano,je to maličkost,ale pomáhá, je účinná a nic mě nestojí.Jde jen o to se tomu poddat a uvěřit.Trošku si to nacvičit.Zkusit to a vytrvat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama