Březen 2018

Náš bobánek

31. března 2018 v 9:11 Střípky ze života
To to letí :-)..Náš bobánek Tobík měl před 14 dny půl roku a ještě před tím svým malým výročím se už začal pohybovat po celém pokoji.Miluje totiž polohu na bříšku a jen co to jde,tak se ze zádíček překulí,je šťastný a pak koulí očima,jak je na ten svět zajímavý pohled :-). Ještě se mu vyklubaly první zoubky,hned pro jistotu naráz dva,prý aby jednomu tady nebylo smutno,no prostě ve dvou se to lépe táhne :-).Vlastně pije,protože maminka ještě poctivě kojí. Ale už jsme začali přikrmovat zeleninou a masíčkem a moc to chutná :-).
A tak posíláme všem přání krásně a vesele prožitých Velikonoc :-).Pá příště.

j

Vždycky je v tom nějaké ale.

28. března 2018 v 23:19 Téma týdne
Ano.Vše začne jednoho krásného dne,kdy se nám narodí nádherný,zdravý chlapeček.Ale my jsme chtěli děvčátko.Časem mu narostou tmavé,kudrnaté vlásky (které by mu mnozí mohli závidět).Ale ouha,nám by se líbil spíš bloňďáček.Jak nám roste,tak zjišťujeme,že dostal do vínku hudební talent.Pravda paráda,ale my jsme spíš doufali,že bude umět malovat.Hurá,byl přijat na průmyslovku,ale přece jen mezi námi - lepší by byl ten gympl.Začal kouřit,ale příznivější vyhlídky má jako nekuřák.Seznámil se s fajn holkou,ale žel nebyla katolička.Dostal se na Erasmus dokonce až na Nový Zéland,ale perspektivnější by byla Belgie.Zlomil si tam pravou ruku,ale lepší by bylo levou.Nakonec se oženil a stal se šťastným tatínkem roztomilé holčičky.Ale on si víc přál syna.A jsme zase tam,kde jsme byli.Jsme opět na začátku.Takhle to chodí stále dokola,dostali jsme se do začarovaného kruhu.Příkladů známe bezpočet..
Vnímáme to někdy,že se nám stále něco nelíbí?Cítíme to a uvědomujeme si,že vlastně věčně nejsme s něčím spokojeni?Ono to nakonec vypadá,že my ten výraz "ale" k životu nutně potřebujeme.Ba co víc,my jej snad přímo milujeme a vyžadujeme.Jen si představme,kdyby nám z našeho běžného slovníku tohle krátké slovíčko a jemu podobné (avšak,přesto,ačkoliv,ovšem..) vymizelo.Jak by se naše prožitky náhle staly jednoduchými a přímočarými.Vše by se dělo dle předem připravených daných scénářů a forem.Vždyť ruku na srdce,ani by nás to nebavilo.Ale nám totiž poskytuje možnosti dalšího výběru.S něčím,s čím nemusíme hned z prvopočátku souhlasit,co nás nasměruje někam,s čím jsme původně nepočítali.A co se později ukáže,že to bylo to nejlepší,co nás mohlo v té době potkat.Že to byla ta nejsprávnější cesta,která nám byla navolena.
Ano,vždycky je v tom nějaké ale.Važme si ale této možnosti,že tenhle pojem máme.Chválabohu,buďme za něj vděčni.

Když je mně ouvej

20. března 2018 v 21:25 Bude nám líp
Když je mně ouvej,snažím si pomoct,jak se dá.Ono záleží na tom,o co zrovna jde.Vesměs mě trápí něco zvenčí,ale kdybych si to k sobě tak nepřipouštěla,tak se budu cítit líp,to je jasný. Ale v průběhu času jsem si uvědomila,jaká by to byla paráda,když bych si zvládla pomoci sama,bez účasti někoho (něčeho) jiného.Pak bych ani logicky nebyla na nikom (ničem) závislá a to je snad to nejlepší,co pro sebe můžeme udělat. Navíc je to sen mnohých - vystačit si sám se sebou.A tak jsem si nastolila metodu kouzelného slovíčka.Takového,které mně v době nouze dokáže zmírnit bolest, žal, smutek a pokusí se mě vrátit zpět do rovnováhy.Mám už to vyzkoušené - opravdu to funguje.Po chvíli se začnu cítit lépe a uvolněněji..
Je potřeba si ale to záchranné slovíčko dokola opakovat, soustředit se jen na něj,myslet jen na něj a stoprocentně mu věřit.A oprostit se v myšlenkách od všeho ostatního.Můžu prozradit to "mé" slovíčko,ale každý si najde určitě to "svoje".Nějakou dobu jsem zkoušela,které by mně vyhovovalo nejvíc.Radost,štěstí,láska,naděje,život,víra..Všechna jsou krásná a vhodná.Ale to moje milované slovíčko je nakonec čistota. Když si ho totiž řeknu a představím vše,co s ním souvisí,tak vidím ten zářivý, skvostný,nevinný,uvolňující,bělostný prostor,který není ušpiněný ani na malilinkém kousíčku.Tohle jiskřící nekonečno vyplní každou skulinku v mém vědomí a vypudí všechno,co tady nemá co dělat.Do toho vakua beztíže nikoho a nic nepustím.Přitom si vychutnávám ten vítězný pocit,že ať se děje,co se děje,tak mám něco,čím si pomůžu sama a nikdo mně to nevezme.Je to jen moje.Jsem to já.Ano,je to maličkost,ale pomáhá, je účinná a nic mě nestojí.Jde jen o to se tomu poddat a uvěřit.Trošku si to nacvičit.Zkusit to a vytrvat.