Okamžik poznání.

29. října 2017 v 21:09 |  Střípky ze života
Neměla jsem dobrý začátek dne.Nějak jsem přeslechla budík a tak se mně podařilo zaspat.Kalhoty,které bych si ráda vzala,jsem našla v prádelním koši.Hodila jsem na sebe v rychlosti něco jiného a vyrazila do práce.Ještě že to nemám daleko.Až venku jsem zjistila,že se řádně rozpršelo,pro deštník se mně už ale nechtělo vracet,tak jsem raději rozmrzele přidala do kroku.Co to zase dnes bude za den?Jaká schválnost mě ještě čeká,co se kde zase vyvrbí?Stíhá mě jedna nepříjemnost za druhou,litovala jsem se zadumaně a analyzovala si svůj momentálně neutěšený stav.Mraky se honily nejen nade mnou,ale i v mé hlavě..
A v tom jsem ho uviděla,najednou se někde zjevil a šel proti mně.Vzhledem k tomu,že jsem díky dešti hypnotizovala chodník,tak jsem si ho prohlédla odspodu.Boty,rifle,bundu a chvíli mně trvalo,než jsem si uvědomila,že něco nesedí.Aha,konečně mně to došlo - neměl v pořádku levou ruku,vlastně až na malý kousek ji neměl vůbec,a to zřejmě již odjakživa.Trochu mě to zarazilo,ale můj pohled se již nedal zastavit a automaticky pokračoval vzhůru do jeho tváře.V tom okamžiku se naše oči setkaly.Moje rozmrzelé,nahněvané a ty jeho veselé a plné optimismu,s náznakem bezstarostného úsměvu.Jeho spokojenost a pohoda mě rázem uzemnily.Dokonce mnou projel pocit,jakoby mě chtěl tím lehounkým utěšujícím úsměvem povzbudit,ať si z té špatné nálady nic nedělám.Kupodivu mně bylo ale ještě hůř.Došlo mně,že již pokolikáté jsem dostala od osudu řádnou pifku.Ba dostala jsem přímo na frak.Co se mně zase nelíbilo?Jakto že jsem se nechala rozladit takovýma prkotinama?Když to nejpodstatnější,co si můžu přát,mně bylo při narození bez zásluh dopřáno.Tolikrát jsem si říkala,že jsou věci,které za zbytečné chmury nestojí..
Měla jsem chuť se za ním rozběhnout,poděkovat mu a smeknout před ním.Ale možná bych ho vyděsila,i když s jeho smyslem pro pochopení by se možná rozesmál.Mezitím jsem již došla k práci,kde jsem potkala zachmuřenou kolegyňku a tak jsem ji k pozdravu obdařila mým již veselým úsměvem.Já vím totiž své..:-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 29. října 2017 v 21:13 | Reagovat

Pěkný :)

2 Yveta Yveta | E-mail | Web | 30. října 2017 v 20:55 | Reagovat

[1]: Díky :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama