Srpen 2017

Díky vám prázdniny.

31. srpna 2017 v 22:50 Střípky ze života
Díky vám prázdniny.

Je 31.srpna,poslední prázdninový den
utekly jste tak rychle,jak by to byl pouhý sen.
Díky vám prázdniny,byly jste krásné,
zalité sluníčkem,zcela úžasné.

Važme si lidičky tohoto léta,
jak je nám dobře zde, uprostřed světa
bez žádných záplav a katastrof jsme tu
bez strachu v ulicích,v baru,či metru..

Díky vám prázdniny,stály jste za to,
budeme vzpomínat dlouhý čas na to,
jak jsme se poměli,vzlétli jsme do oblak.
Díky vám prázdniny - za rok zas prosím tak.

Pohádala jsem se s manželem.

30. srpna 2017 v 23:08 Téma týdne
Pohádali jsme se s manželem.Znáte to,už si po pravdě ani napamatuju,kvůli čemu.Určitě,jak to tak nejčastěji bývá,byla příčinou nějaká maličkost,něco absolutně nepodstatného.Faktem je,že se s přibývajícím věkem dohadujeme nějak čím dál méně.Buď už jsme si na sebe zvykli,nebo nad tím nějak vnitřně mávnem rukou,že to za to nestojí nebo to vzdáme dřív ,než nám stihne vyhoupnout adrenalin.Naštěstí ani jeden z nás není cholerik,tak taková ta skutečná divoká "italská" hádka je u nás opravdu vzácností.Na druhé straně ale - kdo tvrdí,že se v manželství nikdy nepohádal,ten by si měl upřímně sáhnout na nos..
No tak tedy - pohádali jsme se.Stalo se to v jeden nádherný sluníčkový letní den,kdy jsme projížděli na kolech krásnou Šumavou.Za zády Modravu,cyklostezku nám lemoval bublající Roklanský potok a v tom to přišlo.Manžel přede mnou se za jízdy otočil a něco mně podrážděně řekl (opravdu si už nevzpomenu,čeho se to týkalo),jen vím,že se mně to ani za mák nelíbilo.Prostě jsem měla na věc opačný názor,a tak jsem mu ho sdělila.Ale on si trval na svém a naopak se mně snažil vehementně vysvětlit,proč má pravdu on.No a já jsem mu oponovala,prosazovala jsem zase mou pravdu a čím víc jsme se snažili toho druhého přesvědčit,tím víc jsem pociťovala rostoucí vztek.Ten s každým dalším slovem sílil a sílil a když už to vypadalo,že dojde k nejhoršímu a můj výbuch je nevyhnutelný,zaslechla jsem uvnitř sebe varování - mlč nebo bude zle..Teď se dá očekávat (vzhledem k názvu tématu týdne) to rozumné vyústění,že jsem za minutu (či spíš za sekundu) dvanáct zmlkla,ale opak je pravdou.Rychle jsem přibrzdila (přitom ale šikovně,aby to nebylo slyšet) a až již také možná do běla rozžhavený manžel odjel do bezpečné vzdálenosti,tak jsem začala nahlas z plna hrdla nadávat.Na jeho "zaručeně" bezchybný názor,na ta jeho nesmyslná zdůvodnění,co jsem si vyslechla a vůbec na to všechno,co s tím mělo jen trochu něco společného.A to podotýkám tak důrazně a s takovou razancí,že se musely smrčkům,které jsem míjela,hrůzou chvět větvičky..Ježíš,ale jaká to najednou byla pro mě obrovská úleva :-)!To krásné vysvobození,když jsem náhle mohla povolit ventil a přitom nikomu neublížit.Je pravděpodobné,že tam v dáli vepředu pokračoval manžel ve svém nekonečném (teď už jen pouhém) monologu.U mě se mezitím vystřídalo pár peprných výrazů,kterých bych sama do sebe neřekla,že je někdy použiju a ejhle,světe div se - já jsem byla už zase v pohodě.A jak jsem si s úlevou takřka létala v oblacích,tak jsem jak mávnutím proutku šlápla do pedálů a dohnala manžela.Potěšená,vyrovnaná a v opět nabyté dobré náladě.S nejmilejším úsměvem jsem mu špitla-je tady ale krásně,že?Ten byl zjevně tím mým náhlým obratem tak překvapený,že bylo po hádce.
Takže co z toho plyne? Každý jsme nějaký a kdo zrovna neoplýváme tím uměním - v pravou chvíli mlčet,můžeme si pomoci jinak.Máme-li tu možnost si ve prospěch věci ulevit,tak,aniž bychom někomu ublížili - udělejme to.Je to vždy lepší,než pod tlakem emocí říct něco,co zrovna v tu chvíli tak nemyslíme,ale co by nás mohlo mrzet třeba i celý život.Stojí to za to,a to i za cenu malého "odpustitelného" fíglu :-).

Moravské hrady a Anna K.

27. srpna 2017 v 23:25 Střípky ze života
Dlouho jsme se těšili na festival Moravské hrady,vybrali jsme si hrad Veveří,který máme u nosu.A opravdu,kromě krásného prostředí a počasí šitého jak na míru jsme si užili "x" našlapaných vystoupení prvotřídních hvězd.Namátkově vyberu Tomáše Kluse (našeho miláčka :-)),nebo Xindl X,Mandrage,Mig 21..
Největší stopu v našem srdíčku ovšem zanechal koncert Anny K.Zrušila jiný koncert pro to, aby se mohla plně věnovat tomuto.Většina z fanoušků,kteří se jí stejně jako my nemohli dočkat,s ní prožívají její momentálně nelehké období..A přesto nám nabídla stoprocentně profesionálně zazpívanou hodinu.Působila neobyčejně příjemně,svěže a pro ni tak typicky skromně.Byla přirozená a upřímná.Dojala nás svým červeným šátkem (který ji mimochodem neskutečně sluší :-)),pod kterým schovávala dlouhé kadeře.Ale jinak neskrývala nic.S úsměvem se jen tak mimoděk zmínila,že tam zatím ještě jsou,ale její výraz naznačoval,že ví,že zase bude líp.Chvílemi na nás působila svou křehkostí jako holčička,přesto po vyčerpávajícím hodinovém maratónu unaveně vůbec nevypadala.Spíše naopak - jakoby ji písničky nabíjely tou potřebnou energií a štěstím.Slyšeli jsme od ní - je na vás znát,jak jste nadšení,že jste na tomhle báječném festivalu s těmito parádními kapelami,které vám přijely zahrát a pobavit vás.Líbí se vám tady,tak si to užijte a vůbec - kochejte se každičkým dnem,protože život je opravdu krásný.A já se těším s vámi všemi na další shledanou.Po vystoupení se ještě trpělivě podepisovala všem zájemcům,kteří si přišli na stánek koupit její CD..
Aničko,moc ti děkujeme,že jsi přijela a splnila naše očekávání,kdy jsme měli možnost si s tebou zanotovat a zatancovat při tvých písničkách.Bylo nám v té chvíli úžasně a zapomněli jsme na všechny naše chmury.Obdařila jsi nás řádnou dávkou optimismu na pěkně dlouhý čas :-).