Květen 2017

Rychle,rychle běží čas.

31. května 2017 v 20:21 Bude nám líp
Rychle,rychle běží čas..
toť zvolené téma je dobré dost
protože týká se každého z nás -
je to jediná skutečná spravedlnost.

Člověk se narodí a na roky nemyslí
plánuje si,co ho všechno čeká
po určité době se ale zamyslí
že stejně přijde ta chvíle a všemu bude veta.

Po pravdě řečeno-úplně jedno je
kolik let tady kdo stráví
někdo se usmívá,stále se raduje
jiný je škarohlíd,pořád se trápí..

Proto si lidičky milí, každé minutky važme
jen za tenhle okamžik se nám už zkrátil čas
potěšme se z maličkostí,o dobro se snažme
štěstí nám přijde vstříc a bude nám líp zas :-).

Muzejní noc

30. května 2017 v 0:08 Střípky ze života
Byli jsme se podívat na Muzejní noc.Je to báječná příležitost prohlédnout si víc muzeí naráz,protože když o termínu víte dopředu,tak se těšíte a všechno tomu rádi přizpůsobíte. Navíc jsou návštěvy za symbolické či dobrovolné vstupné,tak proč toho nevyužít,že jo :-)? Jako bonus se některá muzea pyšní pestrým doprovodným programem,což je lákadlo nejen pro děti.Pravidelně mají večery plné proudících davů natěšených zvědavců svou slavnostní atmosféru a málokdy se stane,abychom nepotkali někoho známého.Letos jsme se tedy s manželem rozhodli začít návštěvou Technického muzea,protože (snad bych to ani neměla zmiňovat,je to ostuda) jsme tady ještě nebyli,přestože už pěknou řádku let bydlíme v Brně.Pochvalu si zaslouží organizátoři,protože ačkoliv již půl hodiny před otevřením stála před vchodem pěkná fronta,vše bylo pod kontrolou a i přes velký počet návštěvníků prohlídka proběhla bez jediného problému.Zrovna teď byla zaměřena na horolezectví a cestovatelství,obdivovali jsme na zdech obrázky,předměty a poučné povídání z Nepálu.Díky prohlídce diapozitivů jsme se najednou ocitli přímo na sněhové pláni zalité sluníčkem,jako bychom se zrovna vysoukali ze stanu pod obřími velikány v Himalájích.Byl to opravdu zážitek a děkujeme..
Ale proč o tom všem píšu?V té záplavě fotek a pod vlivem dojmů jsem si uvědomila,že kdyby bylo něco,co bych si mohla vybrat,co by mě nejvíc bavilo a čemu bych se nejraději věnovala třeba i v mé profesi,bylo by to fotografování.Já vím,že je nás takových hodně,ale neskromně se musím ohodnotit,že bych v tom možná byla fakt dobrá.Nějaké vnitřní stopy a náznaky u mě zůstaly dodnes,protože se při jakékoliv příležitosti chopím mobilu a fotím jako divá.Cítím v sobě,že přesně dokážu vystihnout ten pravý okamžik,kdy zmáčknout spoušť (na Vánoce jsem dostala foťák :-)),kdy si můžu dovolit fotit i proti sluníčku (i přes varování ostatních) a nakonec jsou z toho neskutečně krásné fotky i s paprsky.Dokonce moje záliba došla tak daleko,že se na zájezdech sama nabízím lidem,že je vyfotím (jejich foťákem samozřejmě),to jen proto,že si představuji,jakou radost jim tím udělám. Moje asi už skoro úchylka došla tak daleko,že zjišťuju,že se sama úkosem dívám,jestli by se náhodou někdo nechtěl vyfotit.To pak poznám,že se manžel začne nějak divně ošívat a snaží se mě jakkoliv zabavit,jen aby mě náhodou nenapadlo někoho oslovit..Ne,žádným kurzem,ani školou jsem neprošla,ale cítím,kdybych měla možnost se fotografování někdy dříve více věnovat,že by to byl můj život a tak bych byla šťastná.Zatím dělám léta úplně jinou práci,na hony vzdálenou tomuto.A tak jsem si s lehkou nostalgií v muzeu vzpomněla na lidi z okolí,o kterých vím,že měli buňky na něco a nepokračují v tom,ať již z jakéhokoliv důvodu.Zabrzdil je třeba nedostatek financí,nebo se nenaskytla ta pravá příležitost,nebo se začali věnovat jiné práci,u které již zůstali.Někteří si vzali někoho se zájmy,kdo je ovlivnil,tomu se přizpůsobili a jejich život vzal jiný směr.Ano, takových je hodně.Ale když tak o tom přemýšlím,asi se to z nějakého důvodu mělo stát a má to tak být.Ono nakonec,kdo "to svoje" opravdu HODNĚ chce dělat,tak si svou cestičku najde,bez ohledu na věk a okolnosti.Vždyť je taková škála a výběr různých aktivit a koníčků,že si tu svou příležitost k radosti může najít každý.Stále je ještě čas s tím něco udělat,tak se potěšme :-).