Duben 2017

Život v bublině

28. dubna 2017 v 23:34 Téma týdne
Slova tohoto tématu mě hned po přečtení vrátila o pěknou řádku let zpátky do doby,kdy jsem byla malá,možná hodně malá..
Často se mně totiž zdával sen o tom,že sedím v kouli,která měla jen lavičku a vůbec nic okolo,přestože tam bylo jinak prostoru habaděj,že jsem se tam pohodlně vešla.Ano,o to šlo hlavně.Cítila jsem se v té kouli báječně a pozor,to nejlepší - já jsem v ní lítala.Vlastně ne v ní,ale s ní.Vždy jsem se vznesla zpočátku do malé,později do větší výšky a šťastně jsem pozorovala město,život v něm a krajinu pod sebou,jako z balónu.Vím,že jsem na nic jiného nemyslela,jen jsem se kochala.Celá koule byla průhledná ve směru zevnitř ven,ale zvenku dovnitř vidět nebylo,což byla veliká výhoda.Zajímavé ale je,že si neuvědomuju,že bych tam někdy měla nějaké jídlo,nebo pití,nebylo tam ani nádobí,talířky,ale vůbec mně to nevadilo.Nikdy jsem tam nepocítila hlad,ani žízeň,vlastně jsem tam neměla ani záchod.Co vím ale se stoprocentní jistotou - cítila jsem se v této kouli absolutně bezpečně,věděla jsem,že je nerozbitná a že pokud budu v kouli,nemůže se mně nic zlého stát.Marně přemýšlím,jestli to býval ze začátku sen a později jen moje časté představy,či přání,je pravda,že jsem tehdy byla hodně malá.Ale zažila jsem to mnohokrát.
Teď mně dochází,že mě nikdy nenapadlo podívat se do snáře,jestli má sen nějaký význam.Možná touhu po nějakém bezpečném místě..
Asi bylo téma míněné o něčem trochu jiném,ale nedalo mně to a pár těch řádků jsem musela napsat.Můj "život v bublině" je od dětství tohle.A přiznám se bez mučení,že i dnes někdy,když je mně ouvej,tak si do té mé bubliny vlezu a pohodlně se usadím..:-).

Proč se (ne)bát?

27. dubna 2017 v 23:22 Bude nám líp
Taky se mně to už několikrát stalo.Věděla jsem o něčem,co mě čeká a dopředu jsem tušila,že se nejedná o nic příjemného.Jako zrovna nedávno - byla jsem objednaná na trhání osmičky.Už podle rentgenu se dalo předpokládat,že zákrok chvíli potrvá a i když jsem spoléhala na injekci proti bolesti,stejně jsem se dopředu nabála až až.A znáte to - čím déle před vytržením o tom víme,tím větší prostor pro strach máme.Čím víc se termín blíží,tím víc se strach zvětšuje,až jednoho krásného dne dosáhne obřích rozměrů.Naše fantazie a rady zkušenějších taky udělají svoje, a o to méně se nám "na to" chce.Několikrát za den nám pomyšlení na chudáka zub zkazí za normálních okolností supr náladu, nenechá nás plně vychutnat všechny radosti,prostě někde "vzadu v hlavě" nám to pořád visí.A teď si představme,že když se přiblíží den D,tak paní doktorka je nakonec velice milá,usměvavá,jehlu má tenkou a ostrou,ručičky šikovné,zkušenosti bohaté a zoubek je venku co by dup.Celá procedura skončí dřív,než jsme stačili zapochybovat,jestli účinek injekce vydrží až do konce.A tak šťastni odcházíme s pochybností,jestli ten strach opravdu za to stál..
Ale ouha..Ráno vyjdeme před dům a po pár krocích na namrzlém chodníku skončíme na zádech a s bolestivou zlomeninou čehokoliv se ocitneme na několikatýdenní neschopnosti.Nebo nás přepadne jako blesk z čistého nebe ledvinová kolika,která je tak bolestivá,že bychom slíbili komukoliv cokoliv,jen aby nás utrpení co nejdříve zbavilJejda mankote,to je bolest.A teď mně povězte,kam se ztratil ten náš strach,který neměl dopředu o ničem ani potuchy?Jak chudák k tomu přijde,že o ničem nevěděl a přišel o tu nádheru se v nás usadit a pořádně nás podeptat?A co my - necítíme se nespravedlivě,když srovnáme tolik strachu kvůli bezproblémovému trhání zubu a na druhé straně obr bolest z koliky bez předchozího varování..?
Teď už je nám dobře,nic z toho nás nebolí.Tak nadešel možná ten správný okamžik položit si otázku-netrápíme my se zbytečně?Jen díky tomu,že dopředu víme,co máme před sebou,přitom nás čekají daleko nepříjemnější chvilky,které stejně bez ohledu na nic musíme zvládnout.Ať jsou to již pouhá setkání s nepříjemným člověkem,nebo náročná jednání,či bolístky na duši i na těle,jen o nich chvála Bohu netušíme,ale které stejně budeme muset bravurně zvládnout.Této neznalosti si važme,buďme za ni vděčni a zkusme se za to odměnit tím,že se nebudeme zbytečně bát toho,co mnohdy za to ani nestojí.Nakonec stejně to,čeho se obáváme,je jen malý zlomek toho,čím budeme muset v budoucnu projít.A víte,co je nakonec nejlepší?Když se nepříjemnost přesune na později nebo se dokonce zruší úplně.Teď si představme,že jsme se báli zbytečně,kolik času jsme mohli využít lépe,vždyť bát se můžeme vždy..
Známe to - s pozitivním myšlením a přístupem se všechno lépe daří,tak to zkusme vzít z té druhé strany.Těšme se na to,o čem víme,co nás čeká pěkného,ale přestaňme se bát toho,o čem se domníváme,že nás nepotěší.Kromě stresu nám obvykle nepřinese nic jiného.Dejme šanci pozitivnímu myšlení a zároveň naději,že všechno dobře dopadne.Vyměňme chmury za radost,mraky za sluníčko.A bude nám líp :-).

Proč hloupí lidé?

23. dubna 2017 v 10:03 Téma týdne
Tak přemýšlím a zkouším přijít na to,kdo jsou hloupí lidé a co bych k tomuto tématu napsala.A zjišťuju,že to vlastně není vůbec jednoduché.Jak můžu o někom napsat - že je hloupý.?Jak si můžu dovolit někoho zaškatulkovat do tohoto "hloupého" slova?Ano,chápu,co tím chtěl básník říct.Hloupý člověk například nabídne svému psovi kost od oběda,přestože mu (psovi) můžou úlomky z kosti udělat paseku v trávícím ústrojí.Ale co když na druhé straně mně ten samý člověk zítra při autonehodě zachrání život tím,že mě vytáhne z hořícího auta? Pojmenuju jej místo poděkování hloupým (jen proto,že mně stačí k tomuto oslovení tak málo informací)..?
Nebo si můžeme myslet,že hloupý člověk v lese odhazuje odpadky (nedej Bože z plastu-sami dobře víme,kolik dlouhých let trvá,než se rozloží).Ale co když tenhle výletník chodí pravidelně dávat krev a my mu jednou budeme vděčni za uzdravení našeho syna..?
Určitě bude podle našeho názoru hloupý i ten,kdo bude pět pochvalné ódy na vypálenou slivovici kamarádovi,který se právě vrátil z několikatýdenního protialkoholního léčení.Ale zrovna překvapivě tenhle labužník přemlouval (a nakonec s úspěchem) šéfa,aby dal kamarádovi místo výpovědi ještě jednu šanci..
Proto - nehažme prosím všechny do jednoho pytle,nenazývejme je hlupáky..Kdo z nás může tvrdit,že zná toho druhého dokonale se vším všudy?Vždyť nás dokáže překvapit někdo,s kým žijeme desítky let mnohdy až tak,že nám vyrazí dech.Vlastně nemusíme chodit daleko-možná se i nám už někdy stalo,že jsme hleděli na naši nečekanou reakcí a stačilo nám jen proběhnout hlavou,že bych to sám do sebe nikdy neřekl..
Podle mě prostě - hloupí lidé mezi námi nejsou.Ano,uznávám,někdy se hloupě (za)chováme všichni,ale u každého se zase najde něco,čím to umíme napravit.Protože v KAŽDÉM z nás je vždy kus něčeho toho dobrého,vzácného a krásného.Buďme si prosím toho vědomi a zbytečně se nesuďme :-).