Březen 2017

Ono se už nekouká.

31. března 2017 v 22:37 Střípky ze života
Ono se už nějak nekouká..Nebo jo? Spíš ne..Vidím to,když jdu ráno do práce.Nejen že se po mně nikdo neotočí,ale i když někoho míjím,tak se na mě ani nepodívá.Chápu to - co by taky kdo na takové obstarožní ženské viděl,že jo? Spíš každý hypnotizuje chodník,jakoby něco ztratil.Už je to pěkná řádka let,co se na mě někdo se zalíbením podíval.Začal už pěkně z dálky a když jsme se míjeli,zevrubná prohlídka zkušeným okem byla u konce.Teď už tedy nic.Jak už jsem uvedla,chápu to.Vlastně chápala jsem to do dnešního rána,kdy se to stalo.Předběhla mě,jak tak valím z kopečka do práce, jedna slečna.A ne ledajaká.Vlastně jsem nejdřív potkala její parfém.Spěchala zřejmě ještě víc než já a musím uznat,že ji to na vysokých podpatcích šlo i přes úzkou kratičkou sukýnku docela dobře.Byla ale opravdu krásná a okouzlující,dlouhé vlasy ji končily nad útlým pasem,oblečená podle poslední módy,jak by se řeklo-byl to podařený kus.A v tom se ze spodu naproti nám blížil mladý muž,který si musel již z dálky naší fešandy všimnout.Ale jak se přiblížili k sobě a člověk by předpokládal minimálně oční kontakt,vidím,že ANI PO NÍ nekouká.Bílou hůl zjevně neměl a absolutně bez zájmu prošel.Bylo to pro mě tedy nemilé překvapení,já být jím,tak se fakt podívám.A se zalíbením.Tohoto jevu si všímám již pěkně dlouho,stačí,když jdu přes město plné lidí,každý je jakoby zadumán a zahleděn sám do sebe a okolí pro něj neexistuje.A já si myslím,že je to škoda..
Porozhlédněme se a vychutnejme si ty krásy okolo nás.Zastavme se v tom neustálém spěchu a buďme všímavější.Ať nás potěší právě rozkvetlé stromy nebo louka plná květin.Nebo stačí zvednout pohled a pokochat se barevnými truhlíky v oknech,může nás zaujmout výloha v obchodě nebo nová fasáda na domě.Vždyť i to sladěné oblečení si nevybíráme jen pro sebe nebo kvůli našim nejbližším.Dovolme pustit krásu do našich srdíček,svět se nám bude zdát přívětivější a milejší.Važme si toho pěkného okolo,není to tak všude.I my budeme mít lepší náladu a ta nám pomůže všechno lépe zvládnout :-).

Zasloužili bychom si to.

19. března 2017 v 22:16 Téma týdne
Ano,zasloužili bychom si to.A co vlastně--?
Aby jednou někdo prohodil-ten zázrak se stal v den,kdy zmizelo slunce.A co by se tedy mělo stát?Všichni lidé na naší krásné Zemičce by se zmizením slunce vylekali a poprvé by se cítili ohroženi i zvenčí.V rámci obrany a záchrany našeho žití by byli donuceni spolupracovat, každý s každým,museli by dát hlavy dohromady a KONEČNĚ by se semkli.A táhli by za jeden provaz.Křesťané s muslimy,Turci s Nizozemci,Severokorejci s Jihokorejci,Baníkovci s Opaváky,heterosexuálové s homosexuály..Víte,o co mně jde,že?Proč se stále vedou ty nesmyslné války,boje,hádky,bouře,nepokoje..?Které mají za následek jen utrpení,bolest,smutek,pláč,zoufalství..?Proč jsme tak hloupí a omezení a komplikujeme si život,který bychom mohli prožít ve štěstí a radosti? Pomůže nám opravdu jen ohrožení zvenku - z neznáma,abychom zmoudřeli..?

S novým přístupem

18. března 2017 v 22:59 Bude nám líp
Minulý týden jsem si vzala čtyři dny dovolené a jeli jsme si s manželem a s ještě jednou dvojicí do Itálie zalyžovat.Znáte to - takové to krásné jarní lyžování s již delšími dny a dostatkem světla,kdy sluníčko má takovou intenzitu,že se dá chvílemi lyžovat (i sedět u pivečka) v krátkém rukávu.Byly to báječné čtyři dny,opravdu vyšlo všechno,co vyjít mělo.Užívali jsme si každý okamžik a snažili jsme se vnímat všechno v (mé oblíbené) přítomnosti.Lyžování uteklo jak voda a vydali jsme se autem na zpáteční cestu.Ačkoliv jsme měli přijet domů až pozdě po půlnoci,chystala jsem se jít ráno do práce,abych ušetřila den dovolené.Dařilo se mně postupovat podle plánu,kdy jsem si zakázala na horách myslet na práci,ale jak jsme se blížili k domovu,už se mršky myšlenky na tohle téma pokoušely ťukat na dveře mé odpočinuté hlavy.Chtě nechtě už jsem viděla tu fůru pracovních mailů,kterými se budu muset prokousat,abych co nejdříve dohnala všechno,co jsem svou nepřítomností zameškala..
I když jsem byla nabitá energií z horského vzduchu,sluníčka a nových zážitků,musela jsem si přiznat,že se mně moc nechtělo vracet a zabřednout opět do každodenních starostí.A když jsem tak přemýšlela,do čeho se v práci vrhnu jako první,tak mě napadlo,co kdybych to celé vzala za opačný konec.Co kdybych se do té práce,která mě čeká,místo nechuti spíš TĚŠILA? Uf,to by byla pecka..:-).Zároveň jsem si musela přitakat,že by to na množství práce,kterou musím udělat, vliv nemělo,nic by mně neubylo a nikdo by ji za mě neudělal.Ale možná,kdybych se na ni připravila s dobrou náladou,šla by mně lépe od ruky a odsýpala by rychleji..Vytěsnila bych zbytečný stres z hlavy a místo něj bych prostor využila informacemi,které budu pro splnění úkolů potřebovat.A tak jsem přemýšlela dál a dál,jestli by nakonec nestálo za to vyzkoušet vždy,když mě bude čekat něco nepříjemného,vyměnit obavy a strach za pozitivní myšlení.Zkusím tu realitu přelstít a když se tomu postavím čelem,s dobrou náladou a s úsměvem,jsem přesvědčená,že mně i všechno okolo pomůže,abych to lépe zvládla a aby nakonec všechno dobře dopadlo.A s touhle novou vizí zkusím přistupovat ke všemu nepříjemnému.Může jít o maličkost - potřebuji si něco vyjasnit s kamarádkou,nebo půjdu reklamovat boty (a tohle já nerada,protože výřečností zrovna moc nedisponuji),ale můžu to použít i ve vážnějších a důležitějších situacích,kdy už opravdu o "něco" půjde (o zdravíčko nebo budu muset za sebe zabojovat při získání nového pracovního místa..).Vždy aspoň na mě bude lepší podívání a bude se snadněji komunikovat a tím získám potřebné sympatie.Uvnitř se zároveň uklidním,vyjasním si hlavu a tím,že se přestanu stresovat,rozšíří se mně cévy v mozku a bude mně to lépe a rychleji myslet.Nové nápady dostanou zelenou a jak se říká,půjde mně to levou zadní.Nakonec zjistím,že ta původní nechuť byla vlastně úplně zbytečná a jen mně blokovala mysl.
Takže si to shrnu.Čeká na mě něco nepříjemného,ale já se budu na to těšit a dám tomu na frak.Vypadá to divně a nezvykle? Ano,uznávám,ale proč to nezkusit..Ráno v práci jsem do toho s tímto novým přístupem šla a všechno prošlo snadno,bez problému a bez ztráty kytičky :-).Měla jsem opravdu radost a myslím,že to stojí i za další pokusy..A zase nám může být o něco líp :-).