To dobré v nás

24. února 2017 v 23:30 |  Bude nám líp
Tak jsme se poškorpili s manželem.Zjistila jsem,že čím jsme starší,tím méně se hádáme,dokonce přemýšlím,že už ani nevím,kvůli čemu jsme se teď nepohodli,no určitě,jak to bývá,kvůli nějaké maličkosti.Musela jsem ten den ještě něco vyřídit a jak jsem míjela obchod,všimla jsem si,jak se paní zhruba mého věku vláčí s těžkými taškami a ejhle vedle ní si kráčí pán,zjevně k ní patřící, s rukami v kapsách.No to by mně tedy manžel,jak ho znám,vzal ty tašky obě,blesklo mně hlavou.A pak už to šlo najednou ráz naráz..Začala jsem se na něj (manžela) dívat trochu jinak,jakoby cizíma očima.Do hlavy se mně vkrádaly situace,jako např.,když u vaření na poslední chvilku zjistím,že mně něco chybí (většinou mouka :-)),je ochotný mně kdykoliv pro ni zajít.Že mně už kolik let na Vánoce myje okna.Že vlastně rád a dobře vaří.Když se o něčem rozhodujeme,dá přednost mému názoru.Když se doma rozvykládám o něčem z práce,co nejsem schopna vytěsnit z myšlenek,trpělivě mě vyslechne a snaží se mně poradit.Když jsem od něj dostala před dvěma týdny dárek k narozeninám,nejednalo se o nic drahého,ale stála jsem mu za to,aby zapřemýšlel,z čeho bych měla největší radost.Že vždy, když je mně ouvej,tak se na něj můžu spolehnout a opřít se o něj.Vlastně vůbec že je workholik a komukoliv je ochoten kdykoliv pomoci.A taky že je mimo jiné férovej chlap..
Proč o tom vlastně píšu?A zvláště teď,když se objevily nějaké ty mráčky?Uvědomila jsem si,že bychom se měli někdy na chvíli zastavit,v klidu si sednout a zapřemýšlet nad tím pěkným,co jsme si zvykli brát automaticky.Nad tím,čím vynikají naši blízcí,ať to jsou příbuzní,či přátelé,kolegové,sousedé,co nás na nich těší a za tu dobu,co je známe,jejich chování a jednání už takové předpokládáme.Neumíme si představit,ani připustit,že by (za)reagovali jinak..Ale to není pravda.Vůbec to není samozřejmé a běžné.Zkusme si je srovnat s někým jiným,uvědomme si to a pokusme si jich víc vážit.Jako třešinku na dortu jim to můžeme dát někdy nějak i najevo.Já tedy,když jsem si venku provětrala hlavu,tak jsem po příchodu domů dala manželovi v nečekané chvíli pusu.Nevím,co si myslel,ale já vím své :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marí Marí | Web | 25. února 2017 v 0:14 | Reagovat

JJ, pravda, co píšeš. Mimochodem - máš hezký blog. Marí

2 Yveta Yveta | Web | 25. února 2017 v 21:26 | Reagovat

Díky Mari :-).Ty máš taky zajímavý blog :-).

3 Ježurka Ježurka | Web | 27. února 2017 v 16:19 | Reagovat

Pod tento článek se podepisuji. Krásně jsi to napsala a hlavní je, že to tak cítíš, což je krásné a měli bychom to tak mít všichni. Já si to také nejvíce uvědomuji, když někdy přeletí mráček. Zajímavé? Ne, normální.

4 Yveta Yveta | Web | 27. února 2017 v 21:25 | Reagovat

Děkuji Libuško za krásný komentář :-).Proto se o tom zmiňuji,že všichni žijeme nějak jakoby stále rychleji a tyhle věci bereme jako samozřejmost.Z tvého blogu jsem ale měla možnost poznat,že si vážíš podpory a pomoci tvých blízkých (zvláště po úrazu) a že jim to umíš dát najevo :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama