Listopad 2016

Nenechat si zkazit náladu

30. listopadu 2016 v 23:37 Střípky ze života
Chtěla bych se s vámi podělit zase o něco nového,co jsem si dříve neuvědomila.Využili jsme volného dne a odjeli jsme s manželem na prodloužený víkend do Jeseníků,na poslední chvilku jsme sehnali ubytování v Lipové.Hned první den jsme se vydali pěšky na nedaleký Lesní bar,vyšli jsme (překvapivě na listopad chvílemi až po kotníky ve sněhu) přes Horní bar ke Smrku a přes Ramzovou zpět,druhý den jsme si vyšlápli přes Obří skály na Šerák.A právě o tom Lesním baru a o těch našich provázejících pocitech chci napsat..Pro ty z vás,kteří Lesní bar náhodou neznáte a naplánujete si tím směrem cestu,můžu opravdu doporučit nenechat si návštěvu ujít. O co tak výjimečného vlastně jde? Jedná se o srub v lese (jak jinak,název tomu napovídá :-)) v krásné přírodě,vede sem z Horní Lipové pohodlná cesta a úžasné je,že celý systém samoobsluhy je založen na poctivosti návštěvníků.Srub je ze dvou stran neustále otevřen,nikým nehlídán,je vybaven dřevěnými lavicemi,stoly a židlemi s molitanovými sedáky.V rohu vás překvapí krb s plápolajícím ohněm,z termoboxu si můžete nabídnout špekáčky a na připravených jehlách si je opéct,dokonce i venkovní ohniště je v provozu.Najdete zde zásoby čerstvého (už i nakrájeného) chleba,v krabici na stole jsou úhledně srovnané kremrole a trubičky (za lidových 14,- Kč/ks,cenu si pamatuju,protože jsme si dvě sblajzli a byly fakt vynikající :-)).Pro zahřátí zde stojí dvě várnice - jedna s již (přesně na míru) ochuceným červeným svařáčkem,vedle druhá - s teplým, také oslazeným čajem s citrónem.V policích máte navíc k dispozici sypanou kávu nebo porcovaný čaj a tak si na plynovém vařiči můžete uvařit sami nápoj dle vaší chuti.Nádobí je porcelánové,ale myslí se i na děti (nebo na ty,kterým se nechce umývat nádobí v řece) a jsou zde připraveny i papírové tácky a plastové kelímky.Pro potěchu oka a dušičky lze koupit krásné velké pohlednice nejen lesního baru,ale i jiné s přírodními motivy z okolí,dokonce i velký nástěnný kalendář volně ložený v krabici,nebo jen magnetku za 25,-Kč. A až si odpočinete, posilníte a všechno po sobě uklidíte,tak poctivě za všechno rádi zaplatíte do kasičky na zápraží,protože tohle místo si prostě zamilujete.Ona vás totiž tady dojímá a zavazuje ta důvěra a pocit,že nesmíte (a ani nechcete) někoho a ani sami sebe zklamat.Jakoby všechny návštěvníky tahle "dobrovolná" nikým nehlídaná poctivost sdružuje a povznáší..No vidíte,zdaleka jsem nevyčetla všechno,čím se Lesní bar může pyšnit (úžasný je už jen ten neotřelý nápad jej vybudovat) a to jsem se chtěla původně zmínit o té náladě a atmosféře,která nás celý den provázela. No prostě třešinku na dortu tomu všemu dala slečna,která zrovna chvíli před námi přivezla čerstvé zásoby.S milým úsměvem nás poprosila,jestli bychom nepohlídali dvě konvice s vodou,které postavila na vařič.Všimla si totiž,že se sem blíží početnější skupinka s malými dětmi a začala jim připravovat horkou vodu na čaj.Dozvěděli jsme se od ní,že zásobují bar 2-3x denně a nakonec nám svou perfektní znalostí okolí poradila daleko lepší cestu,než kterou jsme se původně chtěli vydat.Pokračovali jsme dál a hodněkrát jsme si na ni ještě s vděčností vzpomněli :-).
Prožili jsme opravdu báječný den v krásné přírodě navíc s čerstvě napadaným prvním sněhem.Večer jsem si promítala v myšlenkách všechny prožité okamžiky a došlo mně,že se vlastně nenašlo nic,co by mně zkazilo náladu,že jsme se cítili uvolnění a že se mně tahle pohoda líbila.Vím,že jsme byli na jiném místě,na výletě,odreagovaní od běžných pracovních povinností,ale říkala jsem si,že by stálo za to se pokusit i ve všední den nenechat si "jen tak něčím" (nebo někým) pokazit náladu.Mě osobně totiž třeba zamrzí každá maličkost a přece záleží jen na mně,do jaké míry si ten den nechám zkazit.S dobrou náladou se opravdu funguje snadněji a lépe,tak se pokusím jít na to jinak.Budu se snažit to "špatné" si nepřipustit tak blízko k tělu a nebo to dříve zapomenout a víc se radovat z toho,co mě potěší.A večer si ten den poctivě zkontroluju,jestli jsem tak dobrá.Věřím tomu,že po nějaké době snahy se úspěch dostaví.A vy zase důvěřujte mně,že tohle trénuju už druhý týden a mám pocit,jakoby vystrkovaly růžky první malé úspěchy :-)..(A třeba mně bude líp.)

Život bez Vánoc

27. listopadu 2016 v 23:34 Střípky ze života
Už je to zase tady :-).Slavnostní rozsvícení vánočního stromečku.Byli jsme se na něj v pátek podívat na Náměstí Svobody,tentokrát byla vybrána jedle obrovská,která se pyšní velkými stříbrobílými baňkami v kombinaci s vykrajovanými vločkami,jehličky se zdají jakoby posypané zářícím sněhem (kéž bychom se ještě letos dočkali skutečného).A od této chvíle,jestli si správně vzpomínám,začíná ten pravý,opravdový, předvánoční mumraj.Protože dokud jen posloucháme ze všech stran nabídky různých výhodných tipů na nákup vánočích dárků,po pravdě řečeno mírně znervózníme myšlenkou,že i letošní rok zase tak rychle utekl.Ale pořád se nám zdá,že ještě do skutečných Vánoc je času habaděj.Ale když máme před očima ten rozsvícený stromeček,míjíme stánky plné zboží s vánoční tématikou,čichové buňky nám okupují voňavé výpary teplé medovinky či svařáku s různými příchutěmi,pak přišel ten správný čas si uvědomit,že je to skutečně tady.Začínáme cítit úzkost,protože je již třeba zase nejen vymyslet,ale i obstarat dárečky.A to ne jen tak nějaké,ale aby naši milovaní z nich měli takovou radost jako nikdy předtím (samozřejmě si to říkáme každý rok :-)).Dáme si předsevzetí,že tentokrát určitě zvládneme zabalit dárky dřív než v noci před Štědrým dnem.Přemýšlíme nad tím,že si rozšíříme škálu našich oblíbených vyzkoušených druhů cukroví o nějaké nové a neokoukané,kterým bychom rádi překvapili sebe i ostatní.Nebo aspoň stihli zavčas obstarat již hotové.Měly bychom (to tvrdé y tam dávám záměrně,šťastnější disponují s možností tam vsunout i) také stihnout uklidit byt,umýt okna,vyprat záclony..Mít nakoupeného,vykuchaného a obaleného kapra,připravený bramborový salát a pokud možno nepřesolenou rybí polévku (či jiné dobroty dle zajetých zvyklostí).Pyšnit se rovným,ozdobeným vánočním stromečkem (popř. pohledat a vytáhnout z krabice umělý).A při tom vše se od nás očekává,že ke štědrovečerní večeři připlujeme krásné,navoněné,šťastné a se zářivým úsměvem..Jak říkám-spěch a fofr.A tak se ptám - dá se tohle všechno vůbec zvládnout?Ani dlouho nepřemýšlím a zkušeně si přitakám,že ano.Ale hned mně napadá další otázka - stojí nám tenhle minimálně 3týdenní stres za to?
Tak jsem si zkusila představit,jak by to asi mohlo vypadat,kdyby Vánoce vůbec neexistovaly. Blížila by se druhá polovina prosince a ono by se nic extra nedělo.Nikde bych nepotkávala spěchající davy,nekonaly by se adventní trhy.Ve vzduchu by nebyla cítit žádná sváteční atmosféra, postrádali bychom radost a úlevu ze sehnaného dárku.Blízcí a přátelé by se netěšili na vánoční setkání a kafíčka s dárečky,ubyla by další příležitost si vyjádřit,jak se máme rádi a jak nám na těch druhých záleží. V kostele bychom přišli minimálně o půlnoční mši,chyběl by nám betlémek s nezbytnými tradičními figurkami. Vlastně moment-my bychom s takovou neznali ani slovo VÁNOCE. Ani tu směsici vůni v kuchyni linoucí se z napečených více druhů cukroví v jediném dni.Ani to netrpělivé očekávání a naději mrňátek,jestli i tentokrát Ježíšek nezabloudí a trefí k nám a jestli nezapomene na něco,o co si prosili v dopise.A chyběl by mně i vánoční firemní večírek.A to těšení se na ty opravdu nejkrásnější svátky roku.A tu neopakovatelnou jedinečnou a výjimečnou atmosféru.A hodně toho ostatního,o čem jsem se nezmínila a co si každý doplní podle svého..:-).
A proto děkuji. Děkuji za to,že Vánoce máme.Že mohu (zároveň i s mými blízkými a přáteli) být součástí Vánoc a všeho,co k nim patří.Opravdu si neumím představit život bez Vánoc (bylo by mně,jak kdybych přišla o milého človíčka,brr).Važme si prosím toho,že Vánoce máme,i když je bereme jako samozřejmost,která se opakuje každý rok.Těšme se na ně a věnujme se přípravám s trpělivostí,protože se nám vynaložené úsilí několikanásobně vrátí.Představme si,o co všechno pěkného bychom bez Vánoc přišli.Já už se na ně náhodou fakt těším :-)..