O výrazu

31. října 2016 v 22:11 |  Střípky ze života
Vše je o výrazu.Došlo mně to minulý týden,když jsem se vrátila z koncertu.Byl to poslech tří hudebníků pořádaný Sdružením Práh v kavárně Café Práh ve Vaňkovce,který jsem si opravdu užila.(Jinak vřele doporučuji navštívit-útulné prostředí s bohatým téměř každodenním programem,jehož prostřednictvím se navíc pomáhá potřebným.)Výborná zpěvačka za doprovodu klávesisty (taky perfektně zpíval :-)) a trumpetisty s pozvanými hosty nás bavili výběrem z jazzu,swingu a známých muzikálů.Když jsem do kavárny vešla (znáte to-omrknete v rychlosti,s kým budete trávit příští dvě hodinky),zavadila jsem pohledem o dívku s prapodivným drdolem,která seděla u stolu s tlusťoučkou (zřejmě) maminkou.Zaujal mě taky srandovně baňatý nos pána ve středních letech za nimi,i jeho (asi) manželka s nějak otráveným výrazem.Pihatí lidi se mně vždy líbili,mají šmrnc a štěstí,že se od nás "nepihatých" mohou lišit,ale ta zrzka samá piha vedle nich,která se nasupeně se skloněnou hlavou koukala do stolu, mezi ně tentokrát nepatřila.
Sympaťák klávesista nám představil kapelu Slow life trio,seznámil nás s programem a začali hrát a zpívat.A řeknu vám,že byli opravdu výborní.Ba dokonce skvělí! Během chvilky se rozezněly kavárnou krásné jazzové melodie a písničky a najednou jsem se přistihla,že se při tom soustředěném naslouchání usmívám a začalo mně být nádherně a blaze.Všechny chmury uspěchaného dne se pomaličku začaly rozpouštět a tóny na mě působily jako začarované fluidum.Odtrhla jsem oči od pódia,podívala se mezi ostatní posluchače a ejhle,co vidím..Zjistila jsem,že nejen já jsem omámená tím poslechem,ale že se změnili i ostatní.Ti všichni dříve zmínění byli jako vyměněni,jednoduše řečeno,prostě - zkrásněli.Obličeje se jim rozzářily (asi jako mně :-)),ostré rysy ve tváři změkly,do výrazu všech se vloudilo uvolnění,seděli jsme tady jako malé,šťastné děti.Ano,to bylo ono,všichni byli najednou krásní.A v té chvíli bylo úplně nepodstatné,kdo jak vypadá,všechno přebil ten nadšený výraz v obličeji.Tohle bylo to první,co mě nyní zaujalo.Zničehonic zmizel neslušivý účes nebo kila navíc.Nos obr vlastně pánovi slušel a ta jeho ještě před chvílí otrávená sousedka jej právě obdařila kouzelným úsměvem.Pihovatá dívka si už asi svůj problém také vyřešila,protože si nadšeně notovala s ostatními (pihy zase letí :-)).
A takže o tom to je..Je úplně jedno,jestli nám na vzhledu něco chybí nebo přebývá,ale důležité je,jak se cítíme a co z nás vyzařuje navenek.To tvoří vršek té pyramidy,která nám ukáže,jak na koho působíme.Nejpodstatnější je,co máme uvnitř nás a jestli a jak to umíme projevit.Přitom nás to navíc nic nestojí.Zkusme se proto někdy nad tím zamyslet a neřešme zbytečnosti.A bude nám líp :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 1. listopadu 2016 v 16:31 | Reagovat

To jsou moudrá slova, Yvetko. Krásně jsi to vyjádřila, je to tak, ostatní drobnosti jsou nedůležité.

2 Ježurka Ježurka | Web | 1. listopadu 2016 v 16:34 | Reagovat

Yvetko, teď jsem koukla na tvůj profil a slyš: Já se narodila v Brně a v březnu 1962 se tam narodil i můj syn. Bohužel, už víc jak 50 let bydlíme zde na severu. Ale pozdravuj moje rodné milované Brno, stále vzpomínám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama