Něco málo o Srí Lance

28. září 2016 v 23:40 |  Střípky ze života
Tak jsem si chtěla psát blog na téma "bude nám líp",ale poté,co jsme se vrátili s manželem minulý týden ze 14denního putování po Srí Lance,tak musím přiznat,že to možná bude tak nějak jinak.Jeli jsme vybaveni baťůžkami s cílem podívat se i jinam,než běžní turisté,seznámit se trochu blíž s běžným životem místních,i když mezi námi - co stihnete za 2 týdny,že? :-)
Hojně jsme využívali místní dopravu,která je,jak jsme zjistili, opravdu levná,i když na přesnost je tady lepší zapomenout-zdálo se,že se řidič rozjíždí,až to uzná za vhodné.Trávili jsme dlouhé hodiny v přeplněných autobusech,které jezdí se všemi dveřmi otevřenými a nastupuje a vystupuje se co nejrychleji takřka za jízdy.Když jsme jednou měli to štěstí si sednout,tak si zanedlouho mezi mé nohy sedla další cestující a manželovi přistály na klíně postupně do úhledného komínu 2 krabice a 3 koše.Jízda ve vlaku v 3.třídě byla prakticky stejná,jen nejoblíbenějším místem zjevně byly otevřené dveře,kde seděli pasažeři nohama ven.S obdivuhodnou obratností a samořejmostí se mezi těsnícími davy pohybovali neustále vyvolávající prodavači s koši nabízející v novinovém papíře smažené koblížky,oříšky s kari,či banány.
Viděli jsme toho hodně.Nádhernou přírodu s dlouhými štíhlými kokosovými palmami,pro nás tak nezvyklé svěže zelené čajové plantáže,vysoké kopce na Vysočině s nádhernými vodopády.Divoký a teplý Indický oceán s velkými vlnami a prudkými spodními proudy,hbité opice,které nás s potěšením v mžiku připravily o banán na stole.Oslavu úplňku,kdy se vzdala pocta Buddhovi vracejícímu se z nebe stovkami rozsvícených svíček..
Viděli jsme ale také neskutečnou bídu,chudobu,špínu a hromady odpadků.Hubené žebráky,i žebračky s malými dětmi,které přespávají v noci podél cest.Ubohé obydlí,rozbořené chatrče na samotě daleko od vody.Měli jsme z toho všeho protichůdné pocity.Vedle té nádhery takový smutek a bolest v srdíčku.A přes to všechno jsou místní lidé velice milí,pokorní a usměvaví.Přiraveni nám kdykoliv nezištně pomoci.Všimli jsme si,že i mezi sebou se baví s úsměvem,nikdo se na nikoho nezlobí a zdálo se nám,že jsou v pohodě a spokojení.Nic zbytečného neřeší a berou život takový,jaký je.
A tak se vracím na začátek-bude nám líp.Bude nám líp? Potřebujeme my vlastně,aby nám bylo líp? No ještě si to nechám projít hlavou..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama