Srpen 2016

O nenáladě

31. srpna 2016 v 22:41 Bude nám líp
Najednou máme nějakou mizernou náladu.Dozvěděli jsme se špatnou zprávu nebo něco nedopadlo jak mělo.Nebo se prostě něco nepovedlo.Z pomyslné stupnice sto jsme klesli na nulu.A teď víme,že se budeme trápit,budeme nešťastní a možná nás čekají potoky slz.Ano,víme všichni,že ten pocit smutku,vzteku,lítosti,zklamání.. musí proběhnout.Tyto stavy je potřeba prožít,nelze je přeskočit,ale záleží především na nás,na jak dlouho a do jaké intenzity naši nenáladu pustíme.
Zkusme se ale zamyslet,k čemu všemu (kromě naší úlevy) bude trápení dobré..Možná si tím naopak zaděláme na další problém.Můžeme odradit svým nelibým chováním někoho,kdo o našem bolu neví,zbytečně si naše chování vztáhne na sebe a příště se s námi již nebude chtít setkat.Nebo v návalu vzteku nerudně řekneme něco,co bychom si jinak nechali pro sebe.Hlavně a v první řadě ale ubližujeme sobě,kdy se ve vzpomínkách vracíme k oné nepříjemnosti,v myšlenkách ji propíráme ze všech stran.Ptáme se stále dokola sami sebe,jestli jsme tomu nemohli nějakým způsobem zabránit a kdybychom udělali třeba něco jinak,dopadlo by to lépe.Kazíme si náladu a donekonečna se trýzníme.A to je to nejhorší,co můžeme udělat,na to jsme ovšem vskutku odborníci a to nám jde levou zadní.Stejně to ale k ničemu dobrému nevede a nic tím nevyřešíme..
Zkusme se proto přestat nesmyslně trestat a pokusme se bez toho,aniž bychom měli zrovna konkrétní důvod,si tu naši náladu vylepšit.Vzpomeňme si na něco (někoho),co nám udělalo v poslední době radost.Nebo se zaměřme na cokoliv pěkného,okolo každého z nás se vždy něco takového najde.A snažme se co nejvíce a co nejčastěji na tuhle myšlenku soustředit.Nevracejme se zpět na tu bolístku,hledejme zas a znovu další podněty k tomu,abychom se cítili dobře.Protože v tomto případě čas hraje s námi,je náš přítel a díky němu se bolest zmírní,jen mu musíme trošku pomoci.Černo hoďme za hlavu a mrkněme se na ten svět trochu veseleji a o to dříve se nám uleví a odrazíme se ode dna..Ono totiž na druhé straně může být vždy ještě hůř a to přece nechceme dopustit. A určitě je tady něco nebo někdo,na koho se už teď můžeme těšit.Jen se malinko zamysleme,porozhlédněme a udělejme ten první správný krok.A bude nám zase o něco líp :-)

A co takhle tradice?

30. srpna 2016 v 21:55 Bude nám líp
Nedávno mě napadlo,že mám chuť založit nějakou novou tradici.Zdá se mně to praktické.Navíc je to další pěkný a užitečný počin v jakoby stále uspěchanějším čase.Sešla jsem se totiž po delší době s kamarádkou na kafe,měly jsme si toho tolik co říct-možná to znáte,během jejího vyprávění mě napadlo hned několik důležitých novinek,které jsem ji chtěla sdělit. Na to všechno by nám snad nestačil celý den,samozřejmě jsem ji nechtěla skákat do řeči,takže jsem mezitím půlku všeho mého zapomněla.Až mně konečně pustila ke slovu,už jsem si vzpomněla jen na něco,až mluvila zase ona,napadly mě další superdůležité úžasnosti,které si musela vyslechnout a tak to šlo stále dokola,dokud jsme se zase na půl roku nerozešly.A pak mě to napadlo..
Oběma nám bylo fajn,já jsem si konečně někomu na rovinu vylila srdíčko,vyhrkla jsem s úlevou vše bez obalu a vyslechla si za to možné řešení "chycené" z opačného konce, na které bych sama možná těžko přišla.Opravdu mně bylo líto,že se sejdeme až někdy někde náhodou.A náhle mně došlo,tak proč si kafe nezopakovat dříve a cíleně? :-)..Další pěkná chvilka,kterou si můžu naplánovat a mám se na co těšit.Zkusíme si určit pravidelný interval-třeba se sejdeme někdy v prvním týdnu v měsíci.Věřím,že z mého návrhu bude mít radost i kámoška a jestli se jí to nebude hodit,tak mně to určitě řekne.Samozřejmě nebudeme nutit někoho,kdo by se na tradici necítil,dopředu se připravíme,že můžeme dostat košem..Pravidelná setkání se nemusejí týkat jen kamarádky,může to být syn,který již bydlí s přítelkyní a vyletěl nám z rodného hnízda.Já to řeším tak,že ho jednou za čas pozvu na oběd s pivečkem za účelem se dozvědět nejnovější drby (třeba se časem role obrátí a pozve on mě :-))..Můžeme se scházet s bývalou kolegyní,ale i s celou partou nám milých přátel.Ať již za účelem prohlížení fotek ze společných akcí,sportovních zážitků,předávání zkušeností z nových receptů,vyšívání,cvičení,výchovy dětí,určitě nás čiností napadne bezpočet.A můžete to být zrovna vy,kteří založíte tuhle tradici,kam budou všichni rádi chodit a budou se mít na co těšit.Nebo se všichni sejdou prostě jen tak pro radost :-).Komu se to líbit nebude,prostě chodit přestane,ale věřte mně,že takových bude minimum.
A ještě jednu výhodu to má.Když se s kamarádkou někdy třeba nepohodnete,za normálních okolností by jste se možná cítily uraženě,ale prostě tradice se ctí,tak přece přijdete a šance na usmíření je na spadnutí.A zvyk je železná košile,brzy si bez těchto pravidelných dýchánků nebudeme svůj život umět představit.Že už vás zatím nějaký správný adept na tradici napadl?Zkusme to a zase nám bude o něco líp :-).

O těšení se.

29. srpna 2016 v 22:43 Bude nám líp
No dnes mně to zrovna došlo.A řekla jsem si,že se o tom musím s vámi opět podělit.Za 10 dní odlétáme s manželem na dovolenou - s baťůžkami na Srí Lanku.Už jsme takhle byli před 2 lety v Thajsku,koupili jsme si jen letenku,zarezervovali jsme si první noc a zbytek nechali na osudu,co nám na cestě připraví.A taky vlastně na Lonely Planet :-)..Je pravda,že průvodce jsem pilně studovala každou volnou chvilku již zhruba měsíc před odletem,aby nám nic úžasného neuteklo,když už jsme se rozhodli pro takovou dálku.Abychom za 14 dní pobytu poznali a zažili co nejvíce..
A tato "příprava" se vskutku vyplatila.Dle námi vysněného plánu jsme vedle palácového Bangkoku nadšeně prozkoumali i ostrovy Samui,Lantu,Phi,Phi, tím pádem už i nedaleký Phuket.Byli jsme dopředu připraveni na nutnost nemilosrdného smlouvání, (což se nám oběma z hloubky duše příčí a raději bychom někdy leckterým peníze spíš přidali),zvykli jsme si mávat bez ostychu na tuk-tuky,křečovitě se culit na neustále se usmívající domorodce (jim to šlo na rozdíl od nás opravdu od srdce :-)) a když měl bus odjet ve čtyři,počítat spíš s pátou.A hlavně si z ničeho nedělat těžkou hlavu,ono to vždy nějak dopadne..Když jsem tedy takhle ležela v průvodci zahlcena všemi možnými informacemi,které jsem se snažila co nejpoctivěji vstřebat,věřte mně,že jsem v tom Thajsku vlastně už tak nějak byla.Představovala jsem si všelijaké nečekané situace,které mohou v této exotické zemi nastat a zároveň si spřádala plány,jak nejlépe reagovat,aby nás nic (nepříjemného) nepřekvapilo.Je vám asi jasné,že ve skutečnosti dopadlo mnohé úplně jinak,ale uvědomila jsem si,jaké to bylo nádherné období před odjezdem,kdy moje natěšená fantazie zabarvila všechno možné do růžova.Jinými slovy jsem měla před očima blankytně modré moře,tmavě zelenou džungli a zlatožluté kari.A slibovaný ráj na zemi, pohodu,relax a sluníčko.Všechno jen to nej,nej,nej..A jak moc jsem se těšila! :-)..Až po delší době po návratu,kdy jsme byli přesyceni opakovaným prohlížením tisíců neuvěřitelných fotek a vzpomínání na neopakovatelné zážitky, jsem si uvědomila,že jsem si vlastně dobu samotného 14ti denního pobytu tímto mým těšením se parádně prodloužila.A to snad dokonce o dvakrát tolik.Musela jsem tedy uznat, že zvláště u dovolené,která uteče jak voda,to těšení se má něco do sebe.
No a tak se vlastně vracím na začátek k dnešku.Trochu jsem to tentokrát prošvihla.Za 10 dní odjíždíme a mně se podařilo díky věnování se pořád něčemu jinému tuhle krásnou přípravnou fázi nechtěně zkrátit..Je to škoda a jsem vážně na sebe nazlobená.Protože když si to tak shrnu,tak někdy (doufejme výjimečně) může být to těšení se ještě hezčí než dovolená sama.Tak proč se budeme dobrovolně těchto pocitů vzdávat,že? Navíc záleží jen a jen na nás,do jaké míry si budeme schopni tyto chvíle zidealizovat.A každý příjemný okamžik se počítá,i když si jej vytvoříme my sami v našem nitru..Takže příště,až se budeme na něco (na někoho) chystat,zkusme si najít čas a věnovat se v myšlenkách také těšení se.To nám nikdo nevezme,můžeme se věnovat jen samým příjemným představám a zase nám může být líp :-)..

A já se jdu hned teď vrhnout na průvodce Srí Lanky (knižního samozřejmě :-)), tentokrát z nakladatelství DuMont.
Pá všem.