Piáno

20. července 2016 v 0:29 |  Střípky ze života
Musím se s tím pocitem z dnešního odpoledne s vámi podělit.Šli jsme na pivko do Bjornsonova sadu,chodíme tam moc rádi,protože zde za poslední rok vzniklo nádherné místečko k relaxu.Rozsahem ani ne tak velký,jak díky rekonstrukci v loškém roce čím dál více oblíbený park,a to nejen mládeží a studenty z okolních škol.V jakoukoliv denní (možná i noční :-)) hodinu se zde pořádají pikniky na dekách a uvolněnou atmosféru dotvářejí pobíhající hafánci všech možných velikostí a ras. I děti zde mají svůj ráj,byly pro ně zřízeny nové prolézačky a hřiště s chráněným pískovištěm.Celou atmosféru dolaďují již z dálky viditelné tři červené Piknik boxy s nabídkou všeho možného od pivečka,vínečka,domácích limonád po dortíčky a bábovky zdravé výživy.Můžete se s nimi posadit na stylových dřevěných přepravkách nebo na nové lavičky pod lípy.Minulý týden si tady u stolečku notovali moravské písničky čerstvě odpromovaní šťastlivci a dnes bylo do zpěvu i nám,protože šel s námi i náš mladší syn,který se odpoledne dozvěděl,že byl přijat na magisterské studium.Jupíí.Prostě pohodička,co si přát víc? :-)
Ale tentokrát to bylo přece jen trochu jiné,přibylo nám sem totiž piáno.Koukali jsme jak vyjevení,dokud jsme si nepřečetli,že se jedná o projekt Klavíry pro Brno a že si vlastně může zahrát kdo chce (s výjimkou úplných začátečníků).A než jsme se rozkoukali,piáno začalo hrát.Samosebou,že ne samo od sebe,zády k nám hrál sympatický mladý kluk a opravdu to uměl,válel zpaměti jednu známou melodii vedle druhé a připadali jsme si jak na koncertě.Dlouho hrál,takže když skončil a postavil se,byla jsem tak nadšená,že jsem začala tleskat a dokonce se přidalo asi deset dalších posluchačů.A on tam jen tak divně stál zády k nám a pak mně nějak došlo,že je asi nevidomý.Rozhlížela jsem se dokola,ke komu patří,hlavou se mně honilo,jak se sem tedy vlastně dostal,ale na nic kloudného jsem nepřišla.Po několika minutách,kdy se k němu nikdo nehlásil,jsem se zvedla od stolu a cestou k němu jsem se rychle snažila přijít na to,co mu vlastně řeknu.Pak jsem ze sebe vysoukala,jestli si taky nechce dát něco k pití a když jsem viděla,jak bleskurychle vytáhl z kapsy peníze a s úsměvěm odpověděl - dal bych si pivo,tak jsem ho s úlevou přivedla k našemu stolu.A tak jsme se u pivka seznámili s opravdu perfektním,zábavným a vtipným Adamem,který neúnavně a nadšeně šel ještě několikrát zahrát k pobavení ostatních.A když jsem ho tak poslouchala a rozhédla se,musela jsem si znovu uvědomit to,co už několikrát.Kolik pobíhá po světě lidí,kteří,i když mají všechno,tak jsou stále nespokojení.A na druhé straně jsou tací,kteří by si mohli stěžovat a být nevrlí a přitom jsou tak skvělí a stateční.Kéž bychom si to uměli v tu pravou chvíli uvědomit a vážit si toho,jak jsme na tom.Zkusme si z takových aspoň trošku vzít příklad a bude nám líp :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama