Květen 2016

Spokojený život

31. května 2016 v 23:21 Téma týdne
Spokojený život.To je právě to - není to tak dlouho,co mně to došlo. Každému přejeme v prvé řadě hodně štěstí a zdraví.Spokojenost se tak trochu krčí až jako třetí (pokud tam vůbec je). Když se pak ale důkladněji zamyslíme,kdy můžeme mluvit o tom,že jsme vlastně šťastní,tak přijdeme na to,že je to většinou tehdy,když něčeho dosáhneme - po více či méně vynaloženém úsilí (udělala jsem maturitu,zkoušku), nebo jsem něco našla (peněženku,kterou jsem ztratila), nebo mně dobře dopadly výsledky u doktora (předtím ty nervy), nebo se ke mně vrátil kluk (jsem lepší,než ta od vedle), nebo jsem konečně sehnala šaty v mé velikosti a takových dalších nebo bychom našli fůru.Vlastně,když to shrneme,šťastní se cítíme ve vyjímečné situaci a většinou se nejedná o setrvalý stav..
A když si představíme,že jsme spokojeni?To je už něco trochu jiného.Spokojená jsem,že se mně líbí na světě,žít tenhle život,s těmi lidmi okolo,co mám.S touhle prací (školou),s těmito koníčky,zálibami,s tím,co dělám ráda.Najednou mají ty moje představy jinou hodnotu.Všechno jsem si paradoxně uvědomila,když jsem potkala kominíka,chytla se za knoflík a měla si něco přát.Ať jsme šťastní-blesklo mně hned hlavou.Pak jsem se ale zarazila.Šťastní?Je to opravdu to,co chci?Když jsem si to představila,tak to nějak nebylo ono a najednou jsem si uvědomila,že to ne.Že bude úžasný,když budeme spokojeni.A právě proto přeju všem spokojený život Usmívající se.

Den

31. května 2016 v 21:47 Bude nám líp
Život hodně rychle utíká,na tom se shodneme skoro všichni.A je to zajímavé,čím jsme starší,jakoby ten čas ubíhal nějak ještě rychleji.Přitom ten den má opravdu celých dlouhých 24 hodin. Je to zřejmě tím,že některé události neprožíváme již s takovou intenzitou,jak dříve,ono je to taky logické,když nějakou činnost vykonáváme častěji,poněkolikáté,tak ji děláme už skoro automaticky,povrchně,bereme ji jako samozřejmost a on ten den pak uteče co by dup.A to je škoda.Zkusme si proto udělat takový malý pokus.
Večer si zalezeme někam,kde budeme mít chvilku klidu jen pro sebe a pokusme si vzpomenout,co jsme hned od probuzení za celý den prožili.Zahloubějme se do paměti a proberme si pěkně postupně hodinu po hodině,co jsme dělali,co jsme komu řekli,co se nám povedlo nebo co dopadlo jinak ve srovnání s naším původním předsevzetím.Můžeme si vše zaznamenat.Dá to fušku,protože zjistíme,že si vzpomeneme na poměrně málo,přestože máme pocit,že jsme toho prožili tolik,přece jsme se za celý den nezastavili..Nebo že se nám nevybaví všechny detaily,přestože jsou teprve z dnešního dne.A zkusme zapřemýšlet,co nebo kdo nám od rána udělal radost,čemu (jestli něčemu) jsme se zasmáli a jestli nás něco potěšilo. To škaredé zatlačme někam do pozadí,ti šikovnější to hodí za hlavu.A soustřeďme se jen na to pěkné,co nám dnešek připravil a později si zkusme vybavit všechny podrobnosti,protože ruku na srdce-ráno jsme nevěděli,co nás všechno čeká a bylo to pro nás příjemné překvapení.A i když budeme třeba obtížně hledat,určitě něco pozitivního na dnešku najdeme,i kdyby to měla být maličkost.A to je na tom životě to nádherné,že umí být tak pestrý a bohatý.Určitě nás překvapí zítra zase něco milého,s čím nepočítáme.A když tomu zase večer dáme větší důraz,než tomu negativnímu,tak máme vyhráno.Těšme se na zítra.A bude nám líp Usmívající se.

O trápení

29. května 2016 v 22:13 Bude nám líp
Netrapme se. Je to zbytečné. Uvědomme si,jaké důsledky nám trápení přináší.Máme bolístku na duši,je nám smutno,je nám do pláče,bolí nás srdíčko.Nic nás nebaví,myslíme stále jen na tu zatracenou příčinu trápení,nechutná nám jíst,hubneme. Ztrácíme energii a přestávají se nám dařit věci,které za normálních okolností hravě zvládneme levou zadní.Jsme bez nálady,chováme se jinak,než obvykle,málokdo je v naší společnosti spokojený a může se dokonce stát, bude-li to pokračovat,že přijdeme i o pár přátel.Nemáme sílu pečovat sami o sebe,nedbáme o svůj vzhled a nelíbíme se sami sobě,natož okolí. A smutek a narušená psychika je krůček ke skutečné nemoci..
Položme si proto otázku,k čemu je naše trápení dobré?Komu nebo čemu pomůže?Vyřeší se tím něco?
Jestli ano,trapme se dál.Ponořme se do bolesti a trpme. Jestli je to ale opravdu k ničemu,vezměme rozum do hrsti a pojďme dělat něco užitečnějšího.Čím dříve se vzchopíme,tím lépe.Dejme si na přebolení potřebný čas,ale zbytečně to nepřehánějme. Je to paradox,ale málokdo nás umí trápit tak jako my sami. Tak my si přece taky můžem umět pomoci. Zkusme si vzpomenout na něco pěkného,na co se začneme těšit, z čeho zase budeme mít radost. Dokažme nejen sobě,že najdeme dost sil se vzchopit a překvapme tím sebe i ostatní. Je to zase jen v nás,čím se budeme v myšlenkách zabývat a je to naše volba,jaké pocity si zvolíme. Tak hoďme,co nás trápí,zavčas za hlavu a bude nám líp Usmívající se.