Prosinec 2015

Vtip

31. prosince 2015 v 18:00 Převážně nevážně
Úvod rubriky "Převážně nevážně" chci začít jedním z nejlepších vtipů,které se ke mně v poslední době dostaly,chechtala jsem se tak nahlas,až přišli odvedle..A kdy jindy,než dnes na Silvestra :-).

Tchyně najde svého zetě, jak si zuřivě balí svůj kufr. "Co se stalo?!" "Co se stalo? ... Tak já ti to teda řeknu, co se stalo!!! Poslal jsem mail manželce, ve kterém jsem jí sdělil, že se vracím domů o den dřív ze služební cesty. Přijedu domů a hádej, co jsem našel? ... Mojí ženu, ano tu tvojí hodnou dceru Emičku v posteli s nahým chlapem!!! Tohle je definitivní konec našeho manželství! Odcházím, a to navždy!!!" "Uklidni se, "říká mu tchýně, "je to celé nějaké divné. Něco takového by moje dcera Emička nikdy neudělala! Počkej tady, jdu zjistit, co se vlastně stalo." Po chvilce se tchýně vrátí s velkým úsměvem: "Vidíš, co jsem ti říkala, je to v pohodě, krásně se to vysvětlilo - Emička ten tvůj mail nedostala!"

Strach

27. prosince 2015 v 23:33 Bude nám líp
Strach je jeden z našich největších nepřátel a překážek (i když na druhé straně někdy i přátel :-)).Většinou nám svazuje ruce,nohy,jazyk v těch nejnevhodnějších situacích hlavně tehdy,když nám o něco (někoho) hodně jde.Známe jej všichni.A přitom to není jiného,než NÁŠ vnitřní pocit a míra strachu záleží jen na nás,jak velkou hodnotu ji dáme.Vezměte si,že někdo jiný,být v naší situaci,kdy se klepeme strachy a je nám špatně,že hůře nám už nemůže být,tak někdo se jen uchechtne a řekne si-no a co má být? Co tím chci naznačit?Z uvedeného je nám jasné,že nám strach opravdu škodí a ztěžuje nám dosáhnout plánovaného cíle.Zkusme se proto zaměřit na to,abychom strach tam,kde je to zapotřebí, co nejvíce omezili,ideálně vytěsnili úplně.Věřte tomu,že to jde.Protože se zrodil v našich hlavách a mysli, my sami jsme se tak dlouho v naší fantazii pitvali různými hrůzostrašnými scénáři,až nám narostl do zbytečně bludných rozměrů. A strach nám umí hodně, opravdu hodně ublížit. Ze strachu se neodhodláme k tomu, po čem celý život toužíme.Nebo naopak někomu řekneme něco,co bychom za jiných okolností nikdy nevyřkli. Takže co s tím?Zkusme zapojit rozum,pokusme si celou skutečnost rozebrat ze všech stran,co nás napadne. Zkusme si například představit v naší situaci kamarádku a my ji chceme pomoci.Co bychom ji poradili?Napišme si třeba na papír největší důvody našeho strachu a když si je opakovaně přečteme,možná zjistíme,že příčiny k obavám nejsou skutečně tak velké a že se opravdu dají překonat.Podívejme se na to,jestli nám cíl stojí za to a jaký přínos jeho dosažení bude mít.Jestli po zralé úvaze přijdeme na to,že nám to za to stojí,tak bojujme!Braňme se ze všech sil proti naší zbabělosti,protože ta je nám na nic.A je úplně zbytečná,dokonce nám krade tolik drahocennou energii.Prostě strach zmuchleme v hrsti jako kus papíru,pořádně jej ze všech sil zmáčkněme a tenhle kus ušmudlaného papíru zahoďme za hlavu.Zároveň se zbavíme té tíhy v nás a najednou nám bude lehčeji, ucítíme tu úlevu,novou sílu a radost a vytvoří se nám prostor pro nové smysluplné nápady a myšlenky.A strach bude pryč.Zkusme to,vyplatí se to,překonáme a překvapíme sami sebe a v lepším případě ještě i ostatní z okolí. Možná se nám to nepodaří hned napoprvé,ale když tomu dáme trochu času a cviku,tak stejně jak u všeho ostatního,tak i zde se naše píle projeví.
Říkáte si,že to zní jednoduše,ale co třeba takový strach z nemoci?Ale i tady to platí taky-k čemu nám strach bude?Budeme se zbytečně třepat,nervovat,nebude nám chutnat,zhubneme a zbytečně si znepříjemníme třeba už opravdu krátký čas,který nám zbývá.Je lepší se těšit a zaměřit na to pěkné a příjemné,co okolo nás je.Snažme se náš přístup změnit na pozitivní,ony si to ty buňky mezi sebou nějakým záhadným způsobem navzájem sdělí,ne že ne, a v tom by byl čert,aby se to naše zdraví nezlepšilo.Za pokus to určitě stojí.Nebo další příklad - bojíte se zlého člověka? Tak to tedy ne! Nikdo nám nemůže ubližovat a strach nám už vůbec v žádném případě nepomůže.Naopak,vždy je někdo v okolí,kdo na to, pomoci nám, má. Jen ten strach zahoďme a takového člověka požádejme.To bude ten nejdůležitější krok k naší pomoci.A když nepomůže tenhle,obraťme se na dalšího..Bojíte se samoty?Ale hloupost,vždyť se podívejme,kolika lidmi se ta naše Zemička hemží.Ale ustrašený a bojácný člověk to bude mít samozřejmě složitější.ale i tady platí-kdo moc chce,ten svého cíle dosáhne..Bojíte se přihlásit na školu,že ji nezvládnete?Ale kdepak,když to nezkusíme,nikdy se to nedozvíme a zůstane to v nás navždy jen jako náš nesplněný sen.Když budeme opravdu hodně chtít,tak to dokážeme a překonáme všechny překážky.Takže až ten důvod mít strach znovu přijde,a to se tedy nějaký časem zase objeví (to by ani nebyl život),zkusme jít na to jinak a nepoddat se mu.Bojovat proti němu a nevzdát to.A bude nám líp :-).

Kamarádky

12. prosince 2015 v 12:12 Bude nám líp
Udělejme si život krásnější.Ano,jenom my sami, bez pomocí někoho,či za přispění něčeho jiného. Začněme si na tu naši momentální situaci a okolní svět dívat trochu jinýma očima,rozšiřme si úhel pohledu,přitom nikoho k tomu nepotřebujeme,jednoduše to zvládneme my sami.Záleží to jen na nás,můžeme být třeba i opuštěni..A tím,na co přijdeme,možná budeme překvapeni.Zkusme si nějaký příklad: Jsou 2 kamarádky,možná spíše už "bývalé" kamarádky,řekněme,že spolu vyrůstaly,ale osud jim každé z nich nastínil jinou cestu.Přesto se sem,tam setkají.Z Evičky vyrostla krásná, extravagantní,výřečná a sebevědomá žena,která si je svého přitažlivého stavu sakramentsky vědoma.Žije ve vilové čtvrti s úspěšným manželem,v garáži dvě luxusní auta,děti žádné.Evička do práce nechodí,peněz mají dost a své denní aktivity má rozvrženy mezi kosmetiku,kadeřnictví,masáže,posilovnu,shopping,nákup hadříků,kafíčko ale pozor - jen v opravdu dobré kavárně.Na dovolenou samozřejmě Evička jezdí do exotických destinací,nejraději nejlépe vícekrát do roka.
Na druhé straně máme Aničku.Drobnou,nenápadnou,upracovanou maminku dvou dětí,s kterými zůstala sama.Za Aničkou se na ulici nikdo neotočí a ona asi ani nechce.Je ráda,že má práci,na dovolenou se snaží každý rok ušetřit,i když to dopadne vždy stejně a nakonec je vděčná,že jim známí půjčí chalupu.Po večerech Anička žehlí,zašívá,pomáhá s úkoly do školy,do postele padá před půlnocí jak uštvaný pes.
A tady se zastavme.Už je vám jasné,která z těchto dvou děvčat v životě vyhrála?No ano,samozřejmě-máte pravdu,že Anička.Prosím?Čekali jste,že Evička?Ale to víte,že jsem se nespletla.Opravdu je šťastnější Anička.A přitom si to sama vůbec neuvědomuje.A to je ta veliká škoda,protože by měla.O tom všem to je.Kdyby si trošku pootevřela ten úhel pohledu,o kterém už byla řeč,tak by musela vidět tohle:Je unavená.ale šťastná.Netrápí ji žádné deprese,protože holt na ně nemá čas.Zatímco zoufalá Evička řeší,kde sežene tu jedinečnou zelenou sukni,kterou ji vyfoukli před nosem,Anička venčí děti na procházce v lese.Zatímco v době,kdy zasmušilá Evička řeší,kterou nejchutnější značkou whisky si vyspraví náladu,Evička vymýšlí už asi stopátou variaci nekonečné pohádky na dobrou noc.Totiž tu vymyšlenou a tím pádem automaticky pokaždé trošku jinou její děti milují a vyžadují.Stále neúnavně pořád dokola.Ráno po mizerné noci hledá Evička rozespale prášek na bolavou hlavu,zatímco Anička zrovna domazala všechny svačiny a šup s nimi do tašek.
A dnes odpoledne sis Aničko konečně našla čas a hlídání a máš se sejít s Evičkou na kafe.Trochu se obáváš,jak schůzka dopadne,tušíš,že se hodně událo a že jste možná každá jiná.Třeba by Aničko stálo za to,kdybys měla možnost nahlédnout do tajů života Evičky-do těch zákoutí,která zná jen ona sama-proplakané večery,bezvýchodné,nekončící deprese ústící v neschopnost se na cokoliv těšit.Ani na to setkání s Aničkou se dnes netěší.Ale tak jak všem okolo, i jí musí ukázat,že ona je to nejšťastnější stvoření na světě.Ji musí všichni obdivovat a závidět jí.Takže Aničko,jsme u toho.Ono to totiž vůbec není tak,jak to na první pohled vypadá,nedej na to pozlátko z prvního dojmu..
Ty jsi daleko šťastnější a spokojenější než tyhle Evičky,jen si to neuvědomuješ a možná bys byla moc překvapená,kdybys znala skutečnou pravdu.Nenech se proto u kafíčka obalamutit Aniččinou vizáží a výřečností,nedej na to pozlátko.Buď si vědoma sama svých skutečných kvalit..
Zkusme se i my zamyslet a třeba zjistíme,že až na pár drobností jsme vlastně šťastni a spokojeni.A nemusíme se ani srovnávat s ostatními,záleží jen na nás.Když se tohle naučíme,stačí málo a bude nám líp Usmívající se.